- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Měla bych se otočit, odemknout, nasadit šťastný výraz manželky, aby nic nepoznal.
„Nesmí na mě nic poznal.“ Zašeptala jsem tiše, se slazami v očích...a sesunula se po zdi dolů. Nesmím plakat. Nesmím mu ublížit.
Nesmím!
Držela jsem klíče v dlani. Klíče z vylhané lásky. Klíče splněných snů. Jeho snů. Klíče plné hypotéky, luxusních kousků nábytku a šťastně pobíhajících dětí.
V hlavě se mi začal opět promítat můj film: NESMÍŠ OD NĚJ ODEJÍT.
Přemalovat černý obraz na růžovou, modrou, a když je to málo, namočit uplakaný štětec do žluté, abych nevyslovila: nemiluji tě, nechci s tebou spát, nedotýkej se mě...nestačí.
Seděla jsem schoulená v rohu špinavé chodby. S černým obrazem před očima, škrtícím snubním prstýnkem, počmáraná nevěrou a touhou křičet, křičet a KŘIČET. Neměla jsem v těle sílu vysvětlovat, prosit, vymýšlet příklady, aby pochopil, aby mu došlo, co potřebuji, co mi schází, po čem...tolik let toužím.
V křiklavých tónech se utopím, žlutou nesnáším a v černé se udusím. Tělo mám počmárané nevěrou, spálené vášní, vyčerpané milováním a „čas,“ mě jako děvku s štětcem v ruce, za živa křižuje.
Držela jsem klíče v dlani.
Klíče přemalovaných obrazů.
Klíče nesplněných snů.
Tenkrát.
Další články autora |
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...