Moc ráda fotografuji nádraží. Sedím, pozoruji, nasávám atmosféru, ale necestuji.
Proto jsem se rozhodla, že po 14 letech nasednu s batohem, foťákem a procestuji kus naší krásné vlasti.
Mé těšení se rozplynulo hned v Mostě, kdy rozhlasová paní sdělila, že vlak má 15 minut zpoždění. Nejistota, zda můj spoj v Praze počká, byla vzrušující...a tím mé dobrodružství na kolejích začalo...
Spoj počkal a já počkala v Pardubicích na Richarda Horáka, fotografa (a člověka), který je mému foto-srdci blízký. Okamžitě jsem ho objala, popřála mu k vše nejlepší k narozeninám...a potom jsme si už jen povídali, povídali a povídali.
V Pardubicích jezdí všichni na kole. A když náhodou cestují vlakem, kolo zamknou u nádraží, kde si ho později zase vyzvednou. Stála jsem s batohem u jejich kolo-pakroviště a nevěřila vlastním očím. Kdo má chuť, může si historické skvosty prohlédnout. Stačí kliknout na tento odkaz: peldova.blog.idnes.cz402324
Vlak do Prahy z Pardubic, mi jel asi za půl hodiny. Koupila jsem si do ruky voňavou kávu a toulala se po nádraží. Když už jsem chtěla jít pomalinku na nástupiště, přišel pán v kšiltovce, posadil se za piáno a začal hrát. Hudba se rozléhala jako v kostele. Soustředil se a občas zavřel oči. Jen tak, jakoby nic...
Měla jsem husí kůži, protože jsem nic podobného nikdy nezažila (kliknutím na odkaz, nahlédnete): peldova.blog.idnes.cz402326
Sedla jsem si plná dojmů z hry na piáno do prázdného kupíčka, a když se vlak rozjel, nakoukl ke mně okatý, kudrnatý kluk. V ruce držel červené autíčko, které mi chtěl ukázat.
Dělal mi společnost až do Prahy (kliknutím na odkaz, nahlédnete): peldova.blog.idnes.cz402271
Stali se z nás kamarádi a než mi Denis zmizel z dohledu, ještě jednou na mě zamával...
A protože jsem nikdy v životě nebyla na hlaním vlakovém nádržeží v Praze, s chutí jsem si ho celé prošla.
Je krásné, plné zvláštního světa...
Když se nachýlil čas, vydala jsem se zpět do Mostu...
Moc ráda fotografuji nádraží. Sedím, pozoruji a nasávám atmosféru. To byl důvod, proč jsem po 14 letech sedla do vlaku a vyrazila na cestu. Jen batoh, svačinu a fotoaparát.
Praotec Čech, dobře zvolil. Máme naši vlast opravdu krásnou.
Mám ji trošku pěšky prochozenou, autem proježděnou, autobusem pokoukanou,
ale vlakem neprocestovanou.
Zatím…
