Někdo to má rád měkké a někdo tvrdé. Jsou i tací, kteří to vůbec neřeší. Absolutně to nechápu, protože čím jsem starší, tím víc je to pro mě důležitější.
Vyzkoušela jsem, když je to měkké, ale byl to extrém. Snažila jsem se tomu přijít na chuť. Na dotek to bylo příjemné, heboučké…až sametové, ale pro mě nic moc. Nemůžu si pomoc, já to prostě měkké nemám ráda.
Když jsem byla mladší tvrdé jsem to nechtěla. Děsila mě ta tuhosti a když jsem to vyzkoušela…vždy to tlačilo a ráno jsem se cítila taková na nic. Dnes si to měkké vůbec nedokáži představit. Kolikrát si říkám, co bych s tím dělala?
Ve svém věku už koukám po kvalitě. Věkem se člověk mění a začne si vychutnávat úplně jiné věci, než když byl mladší. Říkám si, proč bych si prvotřídní kvalitu nezasloužila. O své potřeby bychom si měli umět říci. A já říkám: „mám ráda, když je to tvrdé.“ Nevím čím to je, ale dělá mi to dobře. Ráno, když vstávám, mám skvělý pocit a je mi výborně.
Je pro mě důležité na čem spím, když to není ono, jsem ráno rozlámaná a mrzutá. Proto si hlídám mé královské spaní na tvrdé, tuhé, kvalitní matraci…
Když lidé vynalezli dřevěné postele, vadilo jim spát na špatném materiálu. Hledali pohodlí, aby spaní bylo příjemné. Sláma se osvědčila a výborně izolovala. Dneska se matrace vyrábí z různých kvalitních materiálů.
Postel je pro nás součást našeho života. Odehrává se v ní tolik věcí. Některé jsou překrásné, něžné a hříšné. Některé jsou protkány slzami, bolestí a rozchody.
Postel rozhodovala, co je svět světem o tolika věcech a je tomu tak i dnes.
Kolikrát si říkám, že kdyby postel uměla psát, asi bych jí to pero s papírem rychle sebrala :-)))
