Miluji tě

Čtyřicet let skládáš pocity na paletu...plnou barevnosti…na paletu plnou hodnot, zážitků, postojů a vnímání…

Čtyřicet let tě poslouchám hmatem, cítím srdcem a vnímám tvou řeč v tichu.

Čtyřicet let mě držíš, když procházím utrpením, když přísahám, že už neudělám ani krok, když proklínám rozednění, když všechny barvy z palety zahodím a držím pouze černou.

 

Naučil jsi mě, že dělat chyby je přirozené a nesnižuje to lidskou hodnotu.

Pochopila jsem, že posuzovat své vlastní myšlenky a emoce mohu jen já, protože jsem za ně zodpovědná.

Naučil jsi mě, že mám právo dělat nelogická rozhodnutí a být nezávislá.

Pochopila jsem, jak dát oporu, aby nesvazovala.

Naučil jsi mě, co je pro jednoho velkou hodnotou, je pro druhého utrpení.

Pochopila jsem, že na „proč“ někdy „protože“ neexistuje.

Naučil jsi mě, že teorie je vždy útěcha.

Pochopila jsem, že moudra nevyčtu z knížek, ale dáš mi je ty.

Díky tobě vím, co je láska…láska je vášeň, ale také závazek.

 

Milý živote, za pár týdnů mi nakreslíš čtvrtý křížek…jsem ráda, za tvou paletu zvanou „život.“ Chci ti poděkovat za tu bláznivou jízdu, kterou jsi mi nachystal a věřím, že jsi takový jakého si tě udělám…

 

 

 

Autor: Andrea Anna Peldová | středa 31.8.2011 23:28 | karma článku: 20,36 | přečteno: 2112x