Držím v ruce granát. Je studený a celý z velmi kvalitního kovu, který se vlivem exploze rozlétne do všech stran. Ano, je to odporná trhavina. Hnusná a nebezpečná výbušnina.
Při pohledu na něj a na granát v ruce si říkám: „Není to málo? Nechtělo by to trhaviny dvě?!“
CHTĚLO!!!
Držím v ruce dva granáty. Jsou z velmi, VELMI kvalitního kovu, který se vlivem exploze rozlétne do všech stran. Ano, jsou to odporné a zákeřné trhaviny. Hnusně nebezpečné a přesné výbušniny. OBĚ!
Rozhlížím se obezřetně kolem sebe.
Rozkopané boty? Pohozená čepice, bunda a rifle v chodbě na zemi? Zaschlé talíře, špinavé hrnky a rozteklé máslo? Otevřená nutela a vyžraná lednice! Opět???
OK!
Vyndávám z kabelky bazuku. Překrásnou zbraň, která vypustí raketu s kumulativní hlavicí. Trošičku zvednu levý koutek, aby bylo vidět, že atmosféra houstne. Zahlédl krásku na mém rameni.
Znejistil... (to je moc dobře) ví, že si poradí i s p-a-n-c-í-ř-e-m (Ha ha ha, ušklíbnu se raději ještě jednou!).
Ale, aleeeee, copak to vidím? Všudypřítomné drobky? Obaly od sušenek a sýrů? Po celém bytě?!
Ledový pot mi stékal po zádech. Zaťala jsem zuby. Snažila jsem se nenápadně rozehnat křeč v dolní čelisti. Opřela jsem se raději o futra a začala dýchat hodně zhluboka.
Potřebuji dopravit energii do páté dimenze, tzn. do platinové čakry, která mě spojuje s moudrostí delfínů. Opakuji si pomalu a nahlas: „Můj život je zakořeněný v radosti a potěšení. Cítím se v naprostém bezpečí a věřím vesmíru, že se o mě zcela postará..." (Dusím se) ...ale pokračuji. "Na mou čakru dohlíží archanděl Gabriel. Mám v čakře solar plexu pročištěny veškeré své nižší obavy a v celém těle cítím vesmírnou enrgii.“
„Mamko, co bude dnes k večeři?“ Špitl nejistě a snažil se prolomit nasáklé ticho mateřskou krizí.
Cítím zpět moji sílu v podpatcích. Odkládám kabelku, bazuku, granáty, a protože moji čakru hlídá archanděl Gabriel, nevyslovím ze rtů trapné a bezvýznamné věty…jako: "Copak si to po sobě neumíš uklidit? Včera jsem uklízelaaa. Když jsem ráno odešla, byl tady všude pořádek!" Jsem v naprostém bezpečí a věřím vesmíru, že se o mě zcela postará: "ALE DO PRDELE, JAK MÁM PŘEŽÍT POSLEDNÍHO SYNA?"
P.S. Prosím, nemohl byste mi někdo půjčit obrněné bojové vozidlo?
