gen B + gen Ž = BŽ

Vystihnout moment, kdy se mamka nedívá, ulovit šminky, podpatky a nůžky na stříhání vlasů, máme my... holčičky od narození v genech.                                                                                                 

Tatínek chtěl kluka. Maminka chtěla mě. Já si přála bráchu. A brácha? Ten mě nesnášel. Vůbec nevím proč!

Táta byl sportovní superman, a když mu maminka přinesla z porodnice zmuchlané děvčátko v zavinovačce, rozhodl se, že budu celá on. Vyrůstala jsem v garáži špinavá od motorového oleje, v hospodě s červenou limčou na pivním tácku, v šlépějích rodu Peldů tzn. v cyklistických tretrách a s prakem v ruce. 

Maminka byla holka. Báječná. Krásná. Princeznovská. Já byla taky holka. Ale! Dost divná. Nebáječná… 

Na podzim, do šíleně starého baráku, kde se topilo uhlím, si naši přinesli to, po čem jsem tolik toužila. Bráchu! Zmuchlaného, uřvaného, podělaného samečka, z kterého tatínek umíral blahem. Dmul se po vesnici, s kočárkem v tlapě, jako ten největší a nesilnější gorilí samec. To, ale (chudák) netušil, že mu z něj poroste ubulená Lída, žalobníček užalovanej, do školy počůranej, co se štítí motorového oleje a limči na pivním tácku.

Prostě, jasně, stručně: „maminčin lulánek.“

No! A to byla přesně chvíle, na kterou jsem netrpělivě čekala. Stanu se „báječnou“ a vyrazím mezi holčičky. 

Vypozorovla jsem...dost nenápadně, že maminka před zrcadlem vykřečuje: jedno oko, druhé oko, obě obočí, horní ret, spodní ret…a precizně nanáší pestré barvičkami. Všude! Nůžkami krapet stříhne ofinku. Pinzetou vyškube přebytečné chlupy z obličeje…na závěr přerovná vlasy, prsa a vložku. 

Nic, co bych nezvládla! 

B jako báječná a Ž jako žena…tohle všechno se ze mne během okamžiku…před zrcadlem stalo. Ptát se HO, kdo je na světě nejkrásnější, bylo v tu chvíli, pod moji úroveň. Já. Jáá. JÁ. Konečně!

Zářila jsem v obličeji prudkými barvičkami, klopýtala v podpatcích po schodech s bezvadně ustřiženou ofinou a rovnala si pravidelně vložku. Bez té bych nebyla dokonalá a báječná už vůbec ne. Všechny maminky, tety, sousedky se bez krásně velké vložky v síťovce neobejdou.

Oslnila jsem ten den celou naší vesnici a sklidila nečekaný BŽ úspěch. Což se mi zalíbilo, geneticky zachutnalo a proto tyto vzácné dny (tatínku, promiň) praktikuji do dnes…