Drobkový koncert

Ráda pozoruji pláže, které se do rána pozvolna probouzejí.                                                                                         

Slunce si hrálo se světlem, moře šeptalo příběhy, vlny hladily oblázky a v tom mě kdosi vyrušil… 

"Ahoj." Pozdravil.

"Ahoj." Odpovím překvapeně.

"Nemáš něco k snědku?" Zeptal se nesměle.

"Mám." Odpovím ještě nesměleji.

Během sekundy se slétlo několik dalších a začal nádherný drobkový koncert.

Ale...on mě ještě chvilku pozoroval. 

A potom si vzal ten největší drobek a odletěl...  

Ještě se vrátil, aby se rozloučil a poděkoval...  

A slunce si dál hrálo se světlem, moře šeptalo příběhy a vlny hladily oblázky...