Mít chuť na sex. Jen na sex. Nic víc. Šílená myšlenka. Otočila jsem se a pokoušela znova usnout. Nešlo to.
Pokračovat ve spánku s chutí na sex, nahá v peřinách - nadženský výkon.
Dlouhé flirtování, randění, smskování, volání jen kvůli jedné krásné promilované noci? Není upřímnější přeskočit tokání, které je tolik očekávané a vyjádřit svou potřebu rovnou? „Mám chuť se s tebou pomilovat.“ Hm. Z úst ženy, vážně divná věta.
04:30 ... telefon jsem si nechala v ruce a najela na seznam. Tak schválně, komu z nich bych napsala: „chci tě.“
Tomu ne, ten je zadaný, tomu také ne, ten mluví dlouhé hodiny jen o sobě, tenhle to má za tři minuty i s předehrou hotové, tenhle umí krásně líbat, ale to je asi tak všechno. A co tenhle? Zavzpomínání u jména XY ...nádhera!
Když mu napíšu, oba budeme vědět, že k tomu dojde, ucítíme chuť z toho druhého a dáme si uspokojení do posledního dechu. Šílená myšlenka! Morálka ve mně… se snažila převzít otěže. Zbytečně. Ano, šílené, neslušné, nemorální, ale spontánní a překrásné. Vynechat zdlouhavé kroky v příručkách, nezapalovat svíčky a vyškrtat romantiku z filmů. Okamžitě a beze slov se políbit a vyšponovat touhu smíchanou s nefalšovanou a nepředstíranou chutí. Podívat se hned za dveřmi do očí a dotknout se v nich zvířecí nadrženosti, kterou chceme ochutnávat po milimetrech celou noc…umím jen s ním.
„Stop! Už se na to nemohu dívat! Copak tohle se dělá? TO SE DĚLÁ???“ Zaskřehotala morálka.
"Nedělá. Takovou věc, slušná žena opravdu nedělá. Slušná žena vyčká, až jí muž osloví, řekne si o telefonní číslo, pozve jí na rande, na večeři, ukáže jí sbírku motýlů, vyspí se s ní...a potom dál slušně čeká, zda se jí ještě někdy ozve!" Rozčílila jsem se na ni.
S úsvitem touha po panu XY stoupala, a když mě slunce polechtalo po tváři, vyťukala jsem spontálnně: „chci tě.“ Neslušně a nahá jsem si udělala kávu. S úsměvem si napustila vanu, protože jeho odpověď byla spontálnější…než má otázka.
