Když za mnou A. zase jednou přijela do Maastrichtu, bylo to přesně dva roky, co jsme spolu. Při té příležitosti, a také protože A. má ráda tulipány, jsme si udělali výlet do Keukenhofu, největšího květinového parku v Evropě.
Ostatně bylo by asi škoda se za celý rok, co jsem v Nizozemsku, nevydat ani jednou za tulipány. Tím spíš, když jsou, společně s dřeváky a trávou, tak nějak považovány za symbol této země. Navíc v Maastrichtu, který je tak trochu jiné Nizozemsko (o čemž už jsem psal tady), těch tulipánů, na rozdíl od jiných částí Holandska, není zrovna moc k vidění.
Samotný Keukenhof je skutečně jedna ohromná zahrada. Protože jsme tam byli na začátku dubna, nebyly sice ještě všechny květiny rozkvetlé, ale i tak to stálo za to. Poznamenávám, že i člověk, kterému jediná kytka, co měl v pokoji pravidelně padala z poličky na stůl kvůli tomu jak byla vysušená, Keukenhof i tak ocení. To, že to ocení i vaše drahá polovička je pak sázka na jistotu.
Co si ale jednoznačně získalo moji pozornost/zvědavost/obdiv byl černý tulipán. Dosud jsem ho viděl leda tak na obrázku, neodolal jsem proto pokušení takovou libůstku mít doma a koupil si květináč se zasazenými cibulkami, z nichž měla podle obrázku na obalu vyrůst černá květina. Slov prodavačky, která mi říkala, že černý tulipán neexistuje a že to, co kupuju bude spíše tmavě fialové, jsem přirozeně nedbal, protože co ona o tom může vědět, že? Kdo měl pravdu posuďte sami (viz obrázek).
