Smutný konec boje o kompenzaci za zpožděný let

Jak rád bych napsal "konec dobrý, všechno dobré", jenže bohužel nemůžu. Navzdory mým očekáváním, postoupení celé věci agentuře specializující na vymáhání kompenzací za zpožděné lety bohužel nepřineslo žádné rozuzlení. 

Jak se můžete dočíst tady a tady, po vyčerpání snad všech myslitelných i nemyslitelných možností jsem se vzdal vlastní režie domáhání se toho, co mně a A. patří a vše přenechal zkušenějším. Tedy alespoň to jsem si myslel. Případ jsem postoupil agentuře, která se mimo jiné zabývá vymáháním právě nároků na kompenzaci na leteckých společnostech. Pochvalné komentáře na stránkách agentury a firemní strategie, kdy náklady řízení v případě prohraného soudního sporu nese čistě agentura, která si ale na druhé straně strhne určité procento z přisouzené částky v případě úspěchu před soudem, mě přesvědčily, že celou věc postoupit je nejspíš v danou chvíli jediná rozumná věc, kterou můžu udělat. Po odeslání veškeré dokumentace a podpisu smlouvy a plné moci byla věc přidělena právníkovi, který se věcí měl zabývat. Ten obeslal dopravce předžalobní výzvou s konečnou žádostí o vyplacení kompenzace. Asi nebylo žádným překvapením, když odpověď byla stejná jako ta, kterou jsem od dopravce obdržel při mých vlastních jednáních s ním já sám. Punc oficiality a hrozba soudním řízením se tedy minula účinkem. Čekal jsem ale, že agentura, resp. právník, bude mít nějaké ověřené know-how, jak v celé věci postupovat. Veliké bylo proto mé překvapení poté, co jsem zjistil, že jediné co právník po obdržení odpovědi od dopravce udělal bylo to, že se obrátil po emailu na letiště v Sofii, přestože let proběhl na trase Praha-Burgas, s žádostí o potvrzení zpoždění letu při příletu. Odpovědí mu bylo, již ohrané, že let nedosáhl zpoždění tří hodin, ale pouze dvou hodin a padesáti šesti minut (přestože dopravce dosud uváděl zpoždění vždy dvě hodiny a padesát pět minut). Zdaleka nejvíce zarážející ale byla skutečnost, že informaci o zpoždění mu poskytla, soudě podle emailové adresy, nikoliv pracovnice letiště, ale pracovnice aerolinky Gold Air, tedy bulharské letecké společnosti spřátelené s Travel Servicem, na jejíž pracovníky jsem byl při mém soukromém snažení odkázán také. Zajímavé ale je, že když jsem se zaměstnancem společnosti Gold Air hovořil já, potvrdil mi zpoždění letu v délce tří hodin a patnácti minut. Jiná zaměstnankyně stejného dopravce o několik týdnů později, ale najednou uvádí zpoždění pouze dvě hodiny padesát šest minut. Jak je to jen možné?

Právníkem už mi poté bylo sděleno pouze to, že úspěch v případném soudním řízení je tedy, kvůli pravděpodobnosti neunesení důkazního břemena, téměř vyloučen. Jinými slovy, odpovědí mi bylo totéž, co mi bylo jasné už před postoupením celé věci, ba co víc, právě kvůli tomu jsem věc agentuře postoupil. Čekal jsem, že její postup bude jiný a lepší než ten můj a že výsledkem bude právě zvrácení tohoto závěru. Právník ale v celé věci pouze zopakoval ty stejné, a soudě podle výsledku stejně špatné, kroky, které jsem učinil já.

Nerad si to připouštím, ale tohle je asi zkrátka konec. Prohra. Debakl. Nezbývá než se poučit a příště v takové situaci požadovat potvrzení o zpoždění letu okamžitě v místě přistání, a to i za cenu, že celý zájezd na vás bude čekat.