Mnohokrát jsem četla a slyšela, že v mladí černoši proměnili londýnské ulice ve válečnou zónu. Není to pravda. Nejsou to černoši. Dav, který v posledních dnech řádí v Londýně i jiných velkých městech, je tak pestrobarevný a – opticky – multikulturní, až z toho leckterého levicového intelektuála mrazí. Černoši, míšenci, hoši ze Středovýchodu, Pákistánci, Indové i běloši tak bledí, že by je hodina na slunci zabila, se předhánějí, kdo se první strefí cihlou do policajta, kdo si první troufne hodit molotova do okna budovy, kdo unese víc nakradeného oblečení, kdo si ve vyrabovaném obchodě s elektronikou urve lepší mobil.
Pravda, vypadají všichni dost podobně: bývají to vyčouhlí mladíci v kalhotách spuštěných až pod zadek (drží se téhle připitomělé módy, přestože se v tomhle ohozu špatně chodí, natož utíká) a s obličejem zakrytým šátkem, kterému se tu říká "balaclava".
Moc nemluví. Buď vykřikují pořád ty stejné pitomosti, anebo hýkají a mručí. Když je policisté zadrží, začnou z nich padat slova jako "nespravedlnost", "brutalita", "policejní útlak," "rasismus" – rasismem se ohánějí všichni, bez rozdílu barvy pleti či národnostního původu. Zdá se, že i ti nejbělejší se považují za černochy, i ti ze středních vrstev (a zdá se, že takových je mezi nimi dost) za utiskovanou chudinu.
Na rozdíl od lidí, kteří události posledních dnů viděli jen na videu, si nemyslím, že jsou takových týpků v Anglii miliony. Řekla bych, že v Londýně jsou jich spíš stovky, nanejvýš několik tisíc. Včera procházeli pod našimi okny (bydlíme v jižním Londýně na křižovatce velkých ulic), ječeli, vyvraceli – jen tak mimochodem – dopravní značky, strefovali se lahvemi od piva do policejní kamery a pokoušeli se dostat do aut nešťastníků, kteří tu zastavili na červené. Počítala jsem je: v jedné skupině bylo šestnáct mladíků, ale podle zmatku a spouště, které způsobili, bych věřila, že jich sem vtrhlo aspoň sto.
Dav výtržníků působí možná na pohled "multikulturně". Ale není to tak. Tihle lidé žádnou kulturu nemají. Je to smečka citově plochých, povrchních, nevzdělaných povalečů bez náznaku mravního smýšlení a bez zájmu o cokoli, co jim nepřinese okamžitý "užitek". Užitek –- to jsou peníze a drahé věci, kterými se budou moct blýsknout před kamarády a oslnit děvčata.
Jsou tihle lidé bez budoucnosti? Zaručeně. Londýn má desítky programů na pomoc mladým ve věku mezi 13 a 21 – můžou zadarmo sportovat, získat kvalifikaci, díky které pak najdou zaměstnání, studovat, dokonce si vydělat. Programů ale využívají jen někteří. Mnozí naopak jakoukoli vládní i nevládní snahu jim usnadnit život vnímají jako "útlak" a "omezení svých práv." Nevědí, co se sebou, a pomoc odmítají.
V Brixtonu, jedné z divočejších čtvrtí, se většina mladých zločinců hlásí k islámu, přestože jen zlomek z nich pochází z muslimských rodin. Vnímají islám jako "násilnické náboženství", což jim vyhovuje. Na skutečné muslimy z nich jde hrůza.
Je s mládeží v Londýně něco v nepořádku? Ano. Ale co si s tím počít, to nevím.
