Skutečně jsou v Londýně všichni milí.

Včera jsem se právě vrátila ze čtyřdenního pobytu v Londýně. Byla jsem tam poprvé a ze začátku jsem byla naprosto mimo z toho, jak se všichni usmívali a chovali se mile a snažili se mi pomoct. Neuvěřitelné, na takové chování jsem nebyla zvyklá a cítila jsem smutek, když jsem se vrátila do Prahy, kde jsou lidé naštvaní a každý se stará o sebe. V Praze jsem chvíli, ale už se mi po Londýně stýská. Děkuji za Vaše články, hezky se čtou.

mám ten pocit

že v čechách se mají lidé tím víc rádi, čím míň se znají. Alespoň z bydlení z bytovek mám tento dojem ... minulé bydlení s důchodci co řešili každou blbost bylo strašné a důvodem k dalšímu náročnému stěhování.

u nás se lidi nejvíc nasmáli když protivnému sousedovi

spadl jeho podomácku vyrobený přístřešek na auto. A pak že se češi nesmějí. :-)

Funguje to!

Ackoli jsem z rodne hroudy (tj z Ceska) skoro paty nevytahl a tudiz nejsem nakazen z tech ruznych anglosaskych zemi, tak presto jsem se aspon pulku tohoto clanku usmival.

    Ale je fakt, ze jsem trochu exot, ja se usmivam casto i normalne :-) Treba nadavno jeden manazer v praci nechapal, proc se furt usmivam, kdyz jsou vsichni ve stresu a terminy projektu jdou do haje .... no ja jsem holt takovy. (Ne nejsem ani alkoholik, ani fetak, ani neberu zadne prasky).

   Abych rekl pravdu, jediny blog , co tady pravidelne ctu je jen ten Vas, pani Pekarkova.  Jen tak dal.

Re: Funguje to!

No to jste teda exot, věru! No, jak říkám, jsou místa, kde se můžete usmívat celý den a nikdo vás za idiota nepovažuje. Není to skvělý? Dokonce jsem se kdesi dočetla, že podle jakýchsi měření (nevím ovšem, jak přesných) pouhé nastavení tváře do úsměvu lidem zlepší náladu. Tak jen ať si všichni myslí, co chtějí, my se můžeme usmívat!

Podle mych pozorovani

se z cechu stali po listopadu 89 masochiste a ti se preci neusmivaji ... nedela jim to dobre.

Úsměv je úsměv

Nikdy jsem v Londýně nebyl, takže budu vycházet z toho co o něm píšete. Strávil jsem ale spoustu času ve Spojených Státech a musím říct, že se tam tak jak v Londýně lidé usmívají všude, často a upřímně. Tenhle stereotyp o "nalepeném" americkém úsměvu je nesmysl a z mé zkušenosti ho většinou udržují lidé, kteří američana pořádně ani nepotkali. No možná jednoho jednou někde v Praze. Připomíná mi to prohlášení, že každý Čech je zloděj...

Re: Úsměv je úsměv

I kdyby tomu tak bylo, lepší nalepený úsměv na tváři, než věčně otrávený ksicht.

v našem městečku

se pokladní v lidlu usmívají všechny krom jedný vyjímky. nejnaštvanější jsou u nás v albertu, prodavačky i zákazníci

....

karma

Potvrzuji

Stejny dojem z Australie..po navratu jsem se parkrat usmal a byl jsem sjet pohledem ala nebezpecny idiot

To bylo pohlazení

Jinak. Když u nás nastupuji do autobusu, pozdravím řidiče. Člověka, který mě poveze a bude na něm záviset můj život musím minimálně pozdravit. Když vystupuju, rozloučím se s ním a po mě se s ním loučí i další - přede mnou skoro nikdo. Snažím se usmívat - ne vždy to jako úsměv vypadá. Někdy se zahloubám do knihy a při čtení uvažuji o ději a potom se teda neusmívám. Vím, že se neusmívám, vždy, když plánuju co budu vařit, co budu dělat o víkendu atd. Ale když si to uvědomím, už se snažím usmívat. Občas za svůj úsměv dostanete úsměv někoho jiného.