Mám hodně daleko k přesvědčení, že co muslim, to terorista.
Naopak: u Caravan Cars pracují převážně muslimové a většinou jsou moc milí. Na
nic si nestěžují, nikoho neobracejí na svou víru, ženskou (mě) vedle sebe
snesou a nevykládají mi, kde je moje místo. Jen tiše, bez protestů trpí, když
se dispečer Gary láduje pizzou s prosciuttem, hlasitě u toho mlaská a
škodolibě jim nabízí, ať taky ochutnají. Anebo když dispečer Tommy pozdě nad
ránem podlehne pudům, zamkne se v dispečerské budce s dívkou, jež
jistě není jeho manželka, a vyvádí tam nechci říct co.
I když někteří z čerstvých přistěhovalců vypadají, aby se tak řeklo, tradičně - oblékají se do dlouhých bílých říz a na hlavě nosí přiléhavou krajkovou čepičku, obvykle jsou to moc milí pánové. Znám je už přes dva roky a přísahala bych, že jim vážně nejde o nic víc, než aby uživili své rodiny, poskytli dětem pořádné vzdělání (a to ne v madrase, ale na poctivé britské univerzitě) - a k tomu samozřejmě zůstali dobrými muslimy.
Někteří, třeba Ašraf, bedlivě sledují, jak je nastaven britský „teroristometr" - a pokud podle názoru odborníků dosáhne nebezpečí útoku vysokého stupně, viditelně znervózní. Stačí jakákoli větší rána a oni vyskočí a šíleně se vyděsí, jestli to nebyli teroristi. V očích se jim zračí jen hrůza, ne vítězný lesk... Muslimy z Caravan Cars bych ze spojení s al Kajdou rozhodně nepodezírala.
A přece společnými silami - a aniž o tom měli tušení - provedli něco strašného. V celém Norbury teď najdete už jen dvě jídelny, kde si můžete dát opečenou slaninu nebo vepřový řízek. Hlavní ulice je lemovaná masnami, v nichž se prodává jen halal (maso zvířat zabitých rituálním způsobem, který je činí „čistým" pro pravověrné). Vepřové tam rozhodně nekoupíte. Koupíte ho v supermarketech, zabalené do plastiku a předražené.
No, na to si už Angličané i ne-muslimští cizinci zvykli. Jaké ale bylo mé překvapení, když se na výloze čínské restaurace hned za rohem objevil nápis v angličtině a urdu, hlásající, že od nynějška se tam budou připravovat pouze jídla halal. Sbohem, smažená rýže s vepřovým! Sbohem, vepřové nudličky s ananasem! Sbohem, prasečí žebírka v pekingské omáčce! Sbohem, křupavá prasečí kůžičko vyválená v soli! Majitelé restaurace, i když jsou to praví Číňané, kteří si život bez vepřového nedovedou představit, usoudili, že vydělají víc, když polezou do řiti muslimským zákazníkům. Horem dolem se zapřísahají, že všechno maso nakupují v pravověrném řeznictví a maso žádného nečistého zvířete se jaktěživo nedotkne jejich woků.
Ne že bych si každý den cpala nácka tou či onou částí prasete, v čínských hospodách mi obyčejně nejvíc chutná tofu se zeleninou, ale principiálně vzato mi to pije krev. Kupní síla obyvatel, kteří se pozvracejí při pouhém pomyšlení na prase, je v Anglii už dlouho povážlivá. Nedávno jsem se dočetla, že v sadě plastikových postaviček z Medvídka Pú, kterou můžete koupit v hračkářství, chybí Prasátko - to aby sadu kupovali i muslimové. Ještě stále se řeší, jestli se muslimské ženy musejí nechat vyfotit s odhalenou tváří, aby dostaly řidičák, anebo ne. Britští křesťané i ateisté, buddhisté, hinduisté, judaisté, zoroastriáni i animisté tiše ustupují do rohu před vírou, která není jejich.
Podotýkám, že osobně nepovažuju islám za „nebezpečný". Za nebezpečný považuju jen extremismus jakéhokoli druhu. Ale nezlobte se: čínská hospoda, ve které se vaří pouze z masa halal, to už extrémem zavání.
Muslimové od Caravan Cars mi odpustí (určitě mi odpustí, zatím mi odpustili všecko, a to se vůbec nechovám, jak se na ženskou sluší), ale musím se vám přiznat, že mě úžasně nadchla věc, ze které by se jim udělalo nanic.
V Norwoodu otevřeli novou restauraci. Nevěřím, že jen shodou náhod zrovna naproti místnímu islámskému centru. Celá výloha je polepená růžovými prasaty. Růžové prase se culí na ceduli nad výlohou, na které stojí: Prase, Prase, Nic Než Prase. Tabule před vchodem, vyzdobená dalším růžovým prasetem, láká zákazníky nabídkami pochoutek a informuje, že se tu vaří „jen a jen z vepřového, zaručujeme vám, že všechna naše jídla obsahují vepřové".
Říká se, že většina restaurací potřebuje nejméně měsíc nebo dva, než se byznys trochu rozběhne, ale tuhle otevřeli minulý týden a vždycky, když jedu okolo, je v ní plno. Byznys jen kvete, prase na ceduli tloustne a culí se den ode dne spokojeněji.
Kulinářská vzpoura bezvěrců evidentně vyšla.
