Aneb Z deníku londýnské taxikářky 2. Když na otázku, čím se v Londýně živím, odpovím, že jezdím s taxíkem, poučený tazatel obdivně vydechne: „Jé, ty sis udělala licenci? To byla rychlost!"
Bohužel mu musím zkroušeně oznámit, že licenci na proslulý londýnský černý taxík jsem si zatím neudělala. Znamenalo by to totiž chodit tři až čtyři roky do školy a naučit se znát každou myší díru v okruhu šest mil od nádraží Charing Cross, které v tomhle případě platí za centrum Londýna. Prý je třeba naučit se znát 17 000 (ano, sedmnáct tisíc) ulic, něco jako dokonale zvládnout dva nebo tři cizí jazyky. A věřte tomu nebo ne - jezdit po centru na mopedu
Možná do toho půjdu, ale ne dřív, než budu plynule mluvit jazykem joruba, ibo a oza, abych se vytáhla před krajany svého přítele K. A než se naučím jezdit na mopedu. Jinými slovy: ještě dlouho ne.
Pravda, stačí pár hodin nahlížet do okýnek vznešených černých taxíků a člověk začne pochybovat o rigoróznosti testů, kterými musejí projít lordi téhle profese. Někteří vypadají, jako že neumí do pěti počítat. U jiných se zas nechce věřit, že je kdy uvezl moped.
Třeba jednou vypátrám nějaký tajný průchod, který mi umožní dobrat se k cíli i bez strašlivých 17 000 ulic a bez koupě speciálně vyztuženého mopedu.
Prozatím jezdím s minicabem.
Minicab je auto úplně normální velikosti, které pobere čtyři až osm pasažérů (do černého taxíku se jich vejde pět). „Mini" v názvu se evidentně týká jeho... řekněme vznešenosti, jeho postavení ve světě taxíků.
Černé taxíky jsou páni. Minicaby kmáni. Černých taxíků jezdí v Londýně kolem dvaceti tisíc a někteří politikové projevují obavy, že je jich nedostatek. Kolik jezdí v Londýně minicabů, to neví nikdo, zato každý ví, že je jich přebytek.
Řidiči černých taxíků smějí nabírat lidi na ulici.
Řidiči minicabů musejí počkat, až jim zákazníka opatří dispečer. Provozují to, čemu se v New Yorku říká „car service". Nejsou zaměstnaní, ale přece mají nad sebou firmu s licencí „operátora vozidel k pronajmutí".
Pravé londýnské černé taxíky se hrdě projíždějí po centru. Minicaby se ukrývají na jeho okraji, v podstatně horších čtvrtích...
Tak. A teď, když jsem vysvětlila, jak podřadná je to práce, se vás pokusím přesvědčit, že i řízení minicabu má něco do sebe. Začnu s tím hned v příští kapitolce.
http://www.bbc.co.uk/dna/h2g2/A721144
