Dnes K. dorazil z práce zmoklý jak slepice, ale šťastný jak blecha. "Šije a šije!" prohlásil česky slovy klasika a vítězně se šklebil. Byl přesvědčený, že jeho modlitby za déšť přispěly k neúspěchu třetího dne Nottinghillského karnevalu. Neúspěch se vnějškově projevuje tím, že na karneval dorazil jen zlomek lidí, co obyčejně, jen málokdo se v dešti stihl ožrat a zatím se ve zprávách neobjevila ani zmínka o rvačkách či přestřelkách, při nichž by někdo přišel k úhoně.
K. se posledního dne Karnevalu už léta bojí. Oslavující, už řádně rozjaření třídenním řáděním, zvracejí ve vlacích a na peróny, atakují zaměstnance londýnských drah – někdy pěstmi, jindy opileckými polibky --, jsou schopní deset minut držet nohu ve dveřích vlaku, aby souprava nemohla odjet a prostě musela počkat, až se na nástupiště dopotácí dva tucty jejich kámošů. Loni dva K.-ovi kolegové dostali přes hubu, protože dostatečně rychle neotevřeli turnikety a nevpustili dovnitř tlupu lidí bez lístků. A tak dále a tak podobně. Třetí den Karnevalu je prostě pro všechny lidi pracující v londýnské dopravě děs (včetně, jak jsem se přesvědčila, taxikářů, kteří se možná o chlup víc najezdí a naproplétají provozem, ale o mnoho víc si nevydělají).
Nottinghillský karneval se koná v Londýně vždycky koncem srpna už od roku 1966. První karneval tohoto druhu (Karibský karneval) se konal 30. ledna 1959 a byla prý to reakce na neuspokojivé mezirasové vztahy v Londýně – předchozí rok byl totiž rokem, kdy v Londýně došlo k prvním větším rasově motivovaným útokům.
I v Nottinghamském karnevalu hrají nejdůležitější úlohu Karibičané. Mnozí se na taneční představení v maskách, s péry na hlavě a oděvech velmi odvážného střihu i barev připravují dlouho dopředu. A pokud vás tyhle věci zajímají, je skutečně na co se dívat, byli jsme na Karnevalu třikrát a pokaždé jsme byli nadšení. Jeden den Karnevalu – vesměs neděle – je tradičně zasvěcený dětem a rodinám. Pondělí – dnešek – je zasvěcen dospělým. Nejsem si jistá, co to znamená – možná to, že si dospělí, když na ně děti nedohlížejí, dovolí mnohem víc ožrat. Výsledek už jsem popsala.
Karneval prý ročně naláká kolem milionu lidí – většina diváků je čistě bílá a právě tak i většina ožralů. V tomto Karneval skutečně plní svůj účel -- totiž tvořit most mezi rasami. Ožírá se tu do němoty Angličan vedle Senegalce, Barbadosan po boku turisty z Holandska. Dokonce občas i muslim vedle křesťana či ateisty. Jen kdyby potom, bez rozdílu barvy, národnosti, původu či náboženského vyznání neblili ve vlaku.
Na Karnevalu od roku 1987 zahynulo násilnou smrtí pět lidí – poslední v roce 2004. Ale skoro každý rok je někdo aspoň pobodaný nebo zmlácený. Při tak obrovském počtu návštěvníků se tohle asi uhlídat nedá a tu a tam si někdo na Karneval přijde vyřídit účty s nepřítelem, v naději, že se snadno ztratí v davu.
Podle K. se ten největší průšvih vždycky stane třetí den Karnevalu. A tak se skoro týden modlil, aby tohle pondělí pršelo.
Když jsme se ráno probudili do tmy a za okny padaly čůrky deště, zaradoval se, že ho Bůh vyslyšel. Jeho – anebo možná stovky a tisíce jiných, kteří se taky modlili za co největší slejvák. Znáte ten krásný americký výraz – "I don't want to rain on your parade but..." – doslova "nechci vám napršet na průvod, ale –". A vzápětí řeknete něco nepříjemného, co posluchači radost neudělá. Nejbližší český výraz, který mě napadá, je "nechci ti házet hračky do kanálu".
K. dnes naházel hračky do kanálu pár desítkám či stovkám tisíc lidí, kteří se těšili, jak se na Notting Hillu ožerou. Tím, že jim napršel na Karneval.
Nevím, jestli ho za to mám pochválit. Ale když on je tak šťastný! Každou chvíli vyhlédne z okna a spokojeně pronese svou roztomilou češtinou: "Šije a šije! A šije!"
