- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ať se každá jmenuje jak chce. Potud jsem svobodomyslný i k „intelektuálkám“, které si chtějí připadat moderní. Nejde-li o ženy, které žijí v zahraničí, vypovídá jejich volba pouze o tom, že jsou divné (přinejmenším že mně divné připadají).
Nazývat přechylování przněním něčího jména? Na to mám už léta názor, že je-li przněním přechýlení, pak je przněním i Paříž, Londýn, Vídeň, Německo… (v případě Německa je to o to pikantnější, že jde o nadávku: člověk, který neumí česky, neumí mluvit, proto je němý, Němec). Moc pěkně to po letech napsala Tereza Janků: https://terezajanku.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727271 a jak vypadá nesklonné nepřechylování v češtině nádherně ilustroval Lumír Vitha už v roce 2012 článkem Krutou pomstu Čuřil (3. září ten článek letos osvěžil v Konečně na tu mrchu Čuřil došlo. Patří jí to!, ale ten text původní mi přijde postačující a mnohem lepší).
Pomíjím pouze dvě kategorie – již v češtině nesklonná přídavná jména jako Jarní (tam trochu vyskloňujeme pouze pana Jarního) a „zavedené značky“, jako je například Agatha Christie, kde v jakékoli větě víme, o kterou jde (podobně Édith Piaf, která si nevzala nějakého Piafa, ale byla Vrabčák).
---
Mám následující návrhy – považují-li dotčené ženy přechylování svých příjmení za nepřípustné (a já zase považuji za nepřípustnou nesklonnost), nechť si zvolí některou z následujících variant:
Potud vážně míněné nápady; když se to nebude někomu líbit, pak mám ještě dva návvrhy:
Další články autora |