Zákaz nedělního prodeje? Vláda mě bezdůvodně okrádá

Vracím se tak nejen ke svému včerejšímu blogovému článku, ale obloukem i k tomu, který jsem tu napsal na Štědrý den před 4 roky.

Ten včerejší je Nedodržujete pravidla? Zpřísníme je! Ten starší jsem nazval Pachatelům dobra v Poslanecké sněmovně.

Včera v práci – hlava na hlavě, protože dnes máme povinně zavřeno. Zítra očekávám totéž (včera „bude hlad“, zítra „měli jsme hlad“). Jinými slovy – zabráníte-li shromažďovat se (zákazníci navíc nedodržují rozestupy a ochranka nemá pravomoc ani kapacitu to vymáhat) v nákupních centrech v určité dny, každý den před a po bude koncentrace osob vyšší. V neděli a o svátek se sice nikdo nenakazí, ale ty dny okolo si budou navzájem za krk chrchlat daleko větší davy.

A k tomu okrádání, které v nadpise zmiňuji – za každou zakázanou neděli přijdu o příplatky, téměř 400 hrubého. Kdyby byl ten zákaz smysluplný (rozporuji jej v předchozím odstavci), podřídím se a ani neceknu, i když mě to bude stát v průměru tisícovku za měsíc, ale tohle je po mém soudu ze strany Vlády čirý alibistický diletantismus. Namísto řešení tu máme třeštění. Nic nevysvětlujeme, na argumenty kašleme, podřiďte se…

Sám se doposud podřizuji, ale bojím se chvíle, kdy někomu vytečou nervy a začne střílet, jak je to v známém filmu Volný pád.

Předchozí blogový článek jsem zakončil větou Začínám být velmi rozhněvaný. V rámci psychohygieny si to snažím příliš nepřipouštět k tělu, ale ten hněv trvá.

Nakonec – prý je vše zlé pro něco dobré. Přeji si, aby tyto vládní kroky srazily Babišovi politický vaz. Diletantismus a arogance, rodné to sestry, snad vykonají co potřeba; jistě, neumím si představit, co nás čeká potom, může to být ještě horší, ale nemusí; to závisí na nás, voličích.