Pohled skrz
A tak se v onen pátek objevil kamarád jen jeden. Bedřich, zvaný Břich. Nebylo to poprvé, co jsme jeli jen ve dvojici. A s Břichem jsem byl už několikrát. Byla s ním docela sranda a navíc, věren své přezdívce, v jeho "usárně" se našla spousta jídla, která voněla po prasátku. Nastoupili jsme tedy do vlaku, kterýž den co den opouštěl město, aby se provětral na horském vzduchu, nabral svěžího dechu a pak se smutně vracel. A bylo to velmi působivé, neboť tento vláček touto melancholií většinou nakazil i své cestující.
Městečko, jež bylo naším cílem, nás přivítalo poněkud mokře. Vypadalo to tady, že tu prší od pradávna. A na nebi temné mraky daly jasně najevo, že nehodlají nikam ustoupit a ani nikterak ve zdejším městečku měnit své zaběhlé zvyky.
Trampové bývají ve své podstatě velmi konzervativní a tak ani my jsme nehodlali měnit naše zvyky a vydali jsme se vstříc oblíbené hospůdce, kde už seděli trampové jiní. Výčepní svou poctivou dvanáctkou dal zapomenout nádražní ušmudlané desítce. Z obalů byly taseny kytary a z kapsy jednoho postaršího kovboje byla tasena foukací harmonika, kteráž vydávala tón jen občas, neboť většina otvorů, byla ucpaná tabákem, jenž v kapse společně s harmonikou přebýval.
Chtěli jsme však na naše oblíbené místo dojít ještě za světla, takže jsme se dlouho nezdrželi, rozloučili se a vyrazili. Když nás déšť viděl z hospůdky vycházet, zlomyslně přidal plyn. Kapky se proměnili v provazy.
Na našem místě bylo vše v pořádku. Ze skrýše jsme vytáhli igelity, z jejichž pomocí byl zakrátko postaven jednoduchý stan. Lihový vařič nám zase pomohl uvařit čaj, který nebylo možno neochutit rumem, protože se stmíváním se přikradl ještě i chlad.
Spánek nás udolal až po půlnoci a netrval dlouho. Vlhkost, která prostoupila našimi chatrnými spacími pytli, překazila náš snový odpočinek. Byly asi tři hodiny. Moji snahu usnout, náhle překazil pocit, že něco není v pořádku. Otevřel jsem oči. Břich seděl a upřeně koukal skrze igelit. Přestože byla tma, dal se vytušit jeho pohled jako poněkud nepřítomný. Upřeně jsem se díval týmž směrem. Nakonec jsem skutečně něco spatřil. Před stanem seděl malý kluk. I on se díval upřeně směrem k nám, ke stanu. Nevím, jak vypadal. V té tmě byly vidět pouze obrysy, ovšem věděl jsem, že v jeho očích se zračí podivný smutek. Ne, jeho oči samozřejmě nebyly fyzicky vidět, Ale ten zvláštní smutek tam byl prostě vidět jinak. Vnitřně. V jeho pohledu nebyl strach ani zoufalství, nýbrž smutek, jaký například můžeme vidět v očích starých lidí, kteří se na sklonku života ocitnou v úplném osamocení.
Nikdo z nás nepromluvil. Nikdo nikoho neoslovil. Chlapec neplakal, ani neprosil o pomoc. Byl tam a přece nebyl. Byli jsme bdělí, ale přece jen ne zcela. Nikdo z nás nebyl náměsíčný a ani ta troška rumu, nemohla opít naše smysly. Chlapce jsme viděli oba dva.
Chlapec odešel, ačkoli jsme ho neviděli odcházet. Brzy na to nás přemohl spánek. Teprve ráno jsme s Břichem o tom mluvili. Viděli jsme totéž, jeden jako druhý. Pokoušeli jsme se vše nějak rozluštit, jenže marně. No, napadlo nás jedno řešení. Vzpomněli jsme si na vyprávění jedněch kamarádů, kteří ulehli pod širým nebem, aby přečkali noc. Po chvíli se všech zmocnila panika a strach. Nikdo nevěděl proč a z čeho, ale pocit hrůzy v každém z nich se začal stupňovat, až museli nakonec nakvap toto místo opustit a ulehnout jinde. Ráno se tam vrátili a objevili malou kamennou mohylu, nad níž byla jména sedmi partyzánů, kteří byli na tom místě zastřeleni.
Této teorie jsme chytli a zašli se zeptat do hospůdky starších usedlíků, zda náhodou někdy v lese v okolí nezemřel malý chlapec. Ale nikdo nic nevěděl. Žádná tragédie se tam nikdy nestala.
Rozhodli jsme se naše milé městečko opustit. Déšť ani kapkou neušetřil, mokré hadry, bágly, ale i boty. Navíc prožitá událost nám na odvaze rovněž nepřidala. Nasedli jsme do vlaku, kterýž jel do města a tvářil se proto smutně. Přes veškerou snahu jsme se nikdy nedopátrali, kdo mohl ten chlapec být.
Uplynulo mnoho let. Z mého trampa se stal turista a to ještě jen občasný. Z Břicha už dávno Břich není, neboť mu kdosi na jeho bedra naložil takovou životní zátěž, pod jejíž tíhou zchudnul na těle i na duchu. Někdy však mám pocit jako tenkrát v tom lese. Že něco není v pořádku, že se na mě někdo dívá tím smutným pohledem. Ne vyčítavým, ne rozhořčeným, nýbrž zvláštně smutným. Někdy cítím, že se skrze toho chlapce na mě dívají mé vlastní děti, ke kterým jsem se asi nechoval vždy jako vzorný otec. Jindy vidím tváře svých známých, blízkých, či kamarádů, jimž jsem něco zůstal dlužen.
Často však někdy vidím i zcela jinou tvář. Tvář, která není vidět, ale která se mě dotýká. Mého srdce, mého svědomí. Tvář, před kterou se nelze nikam ukrýt.
Více jak dva tisíce let nazpátek se na dlouhé pouti z Jeruzaléma do Nazaretu ztratil dvanáctiletý chlapec. Když ho rodiče našli a ptali se, kde byl, on odpověděl:
Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? (Lukáš 2,49)
Aleš Pawlus
Můj rádoby kamarád kos
V naší zahrádkářské kolonii se jednu dobu zabydlela kočka. Patřila všem. Chodila od chatky k chatce a všude dostala výslužku. Nebyla to ovšem ledajaká kočka.
Aleš Pawlus
Poutník, kterýž došel nejdál.
. „Takové sny, jako měl on, neodlétají na měsíc, ale zůstanou na zemi. A až přijde jejich čas, dozrají v činy.“ Johann Gottfried Herder
Aleš Pawlus
Wish you Were Here
Chápu , že je to ostuda neznat cizí jazyk.....a ještě navíc ta troufalost přetextovat tak slavnou píseň.....
Aleš Pawlus
Buď pozdravena, ctěná okázalosti
Nepodařilo se mi zjistit, od kdy se datuje tato hloupá a v podstatě směšná civilizační choroba. A protože ani já jsem neměl rád v dějepise přesná data a letopočty, raději napíšu, že tenhle mor se šíří lidstvem od nepaměti.
Aleš Pawlus
Z Nového světa 2020
Čím jiným začít nový rok než panem Antonínem Dvořákem A jeho symfonií z Nového světa. Nechť je tento název příslibem v roce 2020.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Referent – stavař Odboru správy majetku a investic ÚMČ
Městská část Praha-Libuš
Praha
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 568x