Osamělé nádraží

Prostá a bílá, s pavučinou v rozíchstudená ledárnaŽidle i stůl na nožkách kozíchnaše čekárna

Vyhaslá kamna ještě lehce kouří
doutnající vzpomínka
Vlaky jen projížděj a mírně oči mhouří
na osamělá šatní ramínka
Znavené závory nechtěj se už zvednout
prokleté stáří
Prastará cesta, co nedovolí nikam sednout
brzy s trávou se spáří
Trpaslík v zahrádce o pozornost žadoní
štěstí ho mine
Plevelem přepaden, divoce, jak na koni
lítostí hyne
Vítr si pohrává s poslední jízdenkou
doteky samoty
Z nádražní cedulky zbylo jen písmenko
Hledíme do prázdna
já...i...ty