Když se pan Jurij Gagarin vrátil ze svého slavného výletu, konstatoval mimo jiné, že na své vesmírné toulce nepotkal a ani nikde neviděl žádnou bytost, která by alespoň vzdáleně připomínala Boha. Tehdejší politika Sovětského svazu na tomto, možná z legrace proneseném konstatování, založila svoji protináboženskou propagandu. Pamatuji si ještě ze základní školy, když nám učitelé rázně a pádně argumentovali, že prostě Bůh neexistuje. Gagarin tam byl a nikoho takového neviděl. Nu pod tíhou takového argumentu jistě i leckterý kněz spálil své kněžské šaty a zbořil kazatelnici. Domnívám se, že existenci Boha nelze nijak vědecky dokázat, třebaže leckterý vědec na základě důkladného bádání dokáže existenci Boha popřít. Můžeme se s tvrzením vědců ztotožnit a nechat to prostě plavat. Doporučuji. Existence Boha a víra v něj se prostě nedá pojmout rozumem.
Většina lidí se však o to velmi snaží. Uplácává si Boha podle svých představ. Nárokuje si ho. Výsledky takové "víry" jsou předmětem učiva dějepisu. Ve jménu Boha se vesele vraždilo, drancovalo. Příslušníci nacistické SS byli rovněž velmi zbožní lidé. Pečlivě umyti od krve nahlas v kostelích zpívali z kancionálu: Blíž tobě Bože můj.... Lidský rozum není živná půda pro víru. Bůh na tuto hru nikdy nepřistoupí a nechává nás jednat podle našeho uvážení. Nezasahuje. Jsme svobodní lidé a jsme jediní tvorové, kteří tuto výsadu mají. Musíme tím pádem za to nést zodpovědnost. My sami. Nikoli Bůh.
Což je taky odpověď pro ty, kteří s oblibou tvrdí: "Kdyby skutečně existoval Bůh, nikdy by nedopustil tolik zla na světě!"
Myslím si, že kdyby skutečně Bůh zasahoval do našich mozků a nedopustil žádné zlo, o výše zmíněnou svobodnou výsadu bychom tak nadobro přišli. Je jen na nás pro co se rozhodneme. Vždy máme volbu.
Kde tedy je ta živná půda pro víru? Ano, správně. Je to ono stokrát omleté klišé. Naše srdce, či chcete-li naše duše. Jedině tam se může Bůh zabydlet. Ovšem za předpokladu, že ho tam pustíme. On totiž respektuje naši svobodu a soukromí a nikam násilně nevstupuje. Je to zase jen o naší volbě.
V naších srdcích tam někde hluboko uvnitř pak Bůh může přetvářet člověka.
Nechci se dál pouštět do hlubších úvah. Jednak je to nadlouho a taky by to mohlo "smrdět" kázáním, což mi rozhodně nepřísluší.
Chtěl jsem se jen zamyslet nad pravou podstatou víry. Nad tím, že to prostě není o sporu, zda Bůh existuje, či nikoli. O důkazech. I kdyby nakrásně někdo skutečně dokázal existenci Boha, příliš by se toho nezměnilo. Jen bychom na internetu přečetli článek o tom, že ten a ten našel důkazy. Tečka. Vše ostatní by bylo stejně jako před tím jen na našich srdcích, na naší volbě.
