Proč nám náš stát lže o inflaci

Malá vsuvka z dějin. Dříve lidé platili bance za to, že u ní mají uschované své peníze. Oni měli bezpečí a pohodlí a banka pravidelný poplatek za úschovu peněz v trezoru. Pak si ale nějaký chytrák řekl: „Mám trezor plný zlata, někdo ho tam stále přidává, někdo si stále bere, ale celkové množství zlata v trezoru se moc nemění.  Což kdybych tři zlaťáky někomu půjčil a domluvil se s ním, aby mi za měsíc vrátil čtyři? Tři vrátím klientům, ale ten jeden, ten bude můj!“ Tak začal rozdávat papírové poukázky na peníze těm, kdož na zlato v trezoru měl skutečný nárok i těm, kteří ho tam nedávali a tedy na něj skutečný nárok neměli.

V jednu chvíli v trezoru bylo už jen 90% z toho, co banka svým vkladatelům dlužila, za další pár let jen 9%, dnes je to ještě méně. „Systém částečných rezerv“ se tomu říká. Nic moc proti němu nemám, je to sice mírný podfuk, ale díky němu mi banka platí úrok za mé peníze a já jí neplatím jí za její trezor. Kdyby ten systém fungoval zcela a bez zásahu státu, byl by možná dokonce mimořádně prospěšný pro ekonomiku. Jeho dnešní nedostatky jsou ovšem jiným tématem.

Zpět do raného novověku. Státník se na to vše koukal z okna a viděl, že nikdo se už netahá s těžkým zlatem, zato všichni občané obchodují s pomoci papírových poukázek na zlato v bance. On, jakožto správný státník, neuměl peníze vydělávat, ale pouze jimi dobře mrhal a stále více se zadlužoval. Za to nebyl žádný hlupák, využil svého postavení a vydal nový zákon: „Od teď budu mít tiskařský stroj na papírové poukázky na zlato jenom já, budeme jim všichni říkat papírové peníze, či národní měna chcete-li. A ach ano, abych nezapomněl, nikdy za ty bývalé poukázky na zlato žádné zlato nedostanete.“ Vítejte v 21. století.

Lidé se na něj koukli: „Co jsi blbý nebo co, přece nebudeme platit barevným papírem, radši si své obchody mezi sebou vyřídíme s pomoci starého, dobrého, vzácného a zatraceně těžkého zlata, ne?“ Ale kdepak. Státník měl po ruce armádu, policii, soudy. Tedy ty, o kterých si myslíme, že jsou tady proto, aby nás chránili. On byl o těchto institucích jiného názoru a rozhodl se, že od teď budou chránit oni jeho, a to před námi, jeho vlastními občany. Zavedl proto zákon, že vše musí být placeno barevným papírem a kdož se pokusí platit zlatem, jest největší zločinec a velezrádce.

A tiskl! A tiskne. Ale pro svou nenažranost, která je všem státníkům vlastní, není schopný se mírnit. Netiskne nové papírky tak rychle, jak rychle roste domácí ekonomika. To ne, on prosím pěkně musí splnit všechny své nesmyslné sliby a ještě si u toho nakrást, musí tedy tisknout rychleji, než přibývá v ekonomice věci, za které by se dalo těmi penězi zaplatit.

Nastává problém. Představte si, že se ráno všichni obyvatele země probudí a mají v peněženkách desetkrát tolik peněz, co měli včera. Hold hodná vláda to vše natiskla, aby se měli její lidé lépe. To by bylo krásné! Kolík bychom si toho mohli najednou nakoupit! Auto, myčku na nádobí, lepší prací prášek!

Jenže obchodnici nejsou hloupí. Ví, že myčka na nádobí má pro svou užitečnost nějakou tu objektivní hodnotu, zatímco barevný papír… ani ne. Neprodají vám proto své věci za starou cenu, ale přidají ke všem cenám jednu nulu. Všechno se desetkrát zdraží. Stejně tak ani vy nejste hloupí, nebudete pracovat desetkrát více za desetkrát větší množství peněz, když ty peníze ztratí svojí původní hodnotu.

Státník zatýká ty ze svých občanů, kteří se pokouší vytisknout si peníze doma sami. Ale když to dělá on, tak ho nikde nezatkne. Je mu jedno, že jejich hodnota rychle klesá, vždycky totiž své nově natisknuté peníze stihne promrhat dříve, než se lidé doslechnou, že jich zase v ekonomice nadměrně přibylo a že je zase na čase zvedat ceny.

Jedinými, kdo na tokové nerozvážné chování vedení státu tedy dnes doplatí, jsou jeho vlastní občané. Ale těm se řekne, že průměrná mzda stoupla a výdaje na zdravotnictví vzrostly. A nikdo v médiích dnes moc nemluví o tom, že za novou, vyšší nominální mzdu si koupíte ještě méně, než jste si včera mohli koupit za starou a nižší mzdu. Nikdo lidem moc nevysvětluje, že ekonomika roste díky výrobě nových hodnotných věci a ne díky tisku barevného papíru. Nikdo na vysoké úrovní zdá se dnes v této zemi neřeší věci, které jsou opravdu důležité pro život každého z nás.

Vraťme se na začátek tohoto povídaní. Má tady někdo pocit, že ceny opravdu rostou tak málo, jak nám tvrdí politici a jak je naše poslušná média citují? Inflaci vyvolává náš stát a současně on jí také měří, možná je proto na čase se nad tím vším zamyslet?

Já vím, mnozí se mnou v mnohém neshodnou, ale řeknu Vám, mít jeden takový tiskařský stroj doma, taky nechci, aby o tom lidé moc mluvili, natož přemýšleli. „Ať si radši všichni povídají o Rathovém víně a českém hokeji, my zatím jdeme tisknout a listovat si u toho katalog s ostrovy na prodej.“