Vzhledem k zrychlujícímu se tempu vydávání a nevydávání našich poslanců je nutno poznamenat, že celý tento mechanismus je zcela na hlavu. Jak může poslanec, jež bude zítra sám policii obviněn z korupce, rozhodovat o tom, zda dnes vydá nebo nevydá svého kolegu?
O věcech viny a neviny, spravedlnosti a nespravedlnosti v každé slušné lidské společnosti vždy rozhodovali ti, jež měli důvěru a autoritu. Zvláště pak jde-li o rozhodování o klíčových pro celou společnost záležitostech, jako hodnocení hospodařeni s veřejnými penězi a nakládaní s těmi státníky, jež jsou podezřelí z jejích rozkrádaní.
U nás je vše naopak. U nás o takových věcech rozhodují Kalousek, Vondra a Drobil. O vydání či nevydání podezřelých z rozkrádání státních financi u nás tedy rozhodují ti, jež se mezi spoluobčany netěší ani důvěře, ani úctě. Rozhodují o něm ti, mnozí z nichž o sobě sami tuší, že se mohou velmi brzy ocitnout na místě oné dnes vydávané a souzené osoby.
Jejích argumenty jsou prosté a všem velmi dobře známé, buď to říkají že „ano, rádi tohoto poslance vydáme, protože je naším politickým rivalem“ nebo „ne, je členem naši strany, a proto je toto obvinění policie nestandardní, podivné a nanejvýš podezřelé“.
Ovšem to, co je ve skutečnosti „podivné a nanejvýš podezřelé“ je to, jaký strach mají oni naši poslanci z našich vlastních soudů. Zbavení imunity přece neznamená, že všichni slepě uvěří policii a pošlou onoho dotyčného (dotyčnou) rovnou do vězení, jak by se někdy ze slov pána Kalouska a jiných jemu podobných mohlo zdát. Znamená to pouze povolení soudu, aby celou záležitost řádně a nestranně prošetřil.
Jde o to povolit, aby bylo s poslancem zacházeno tak, jako s jakýmkoliv jiným občanem – aby mu byla prokázaná jeho vina a aby nesl zasloužený trest. Anebo aby si naopak policie vysloužila ostudu a onen poslanec čestně očistil své jméno. To je jediné, oč zde běží.
Místo toho dotyčného (pravděpodobného) kriminálníka soudí poslanecký sbor jiných (pravděpodobných) kriminálníku a to nikoliv na základě jeho viny či neviny, ale pouze na základě převahy ve sněmovně té či oné politické kliky, prosazující své společnosti zcela cizí soukromé zájmy.
A k tomu všemu ve dnešní sněmovně zavládal strach. Tak silný strach, že někteří už nechtějí vydávat ani své politické rivaly. Celý parlament se úzkostlivě drží svého nesmyslného a pro společnost nezdravého práva na imunitu. Přesněji řečeno všichni tvrdí, že jsou proti oné imunitě, ale nikdo jí nezruší.
Jak víme, spravedlnosti se většinou bojí ti, kdož se cítí být vinní. Ti s čistým svědomím se naopak nemají důvod bát. Soud je pro ně mimořádnou příležitosti očistit své jméno před očima celého národa a prokázat svojí důstojnost.
Problém je v tom, že naše současná politika není o cti, čistém svědomí či ideálech.
Což, je-li slovo poslanec odvozeno od slova poslat a patří li v této zemi všechna moc lidem, je na čase je poslat. Každého tam, kam si zaslouží.
