Nebylo by mě napadlo, že letos polezu na Lysou horu ještě jednou. Ti, co ji zdolávají průměrně jedenkrát za den, případně i víckrát se musí pousmát. Ale nemám ambice zařadit se mezi tyto vášnivé vyznavače turistiky, či „horské“ běžce. Stačí mi to jednou ročně.
Ale na výslovné přání spolucyklistky, která byla na Lysé hoře pouze jednou, jako dítě s rodiči, jsem se uvolila dělat průvodkyni, protože tuto trasu přece jenom trochu znám.
Prognóza počasí na poslední říjnovou neděli byla uspokojivá, nic nebránilo výletu. Pravda vyladit oděv byla trochu chemie, protože bylo kolem nuly a nahoře bývá větrno.
Dojezd do Ostravice – vyrážíme. Počasí láká rodinky i se zvířenou.
Neustále jsme se s touto skupinou předcházeli.
Ale na cestě jsou mnohá lákadla.
To není dobrý nápad hned po ránu. Ale možná se jde jen podívat na odjezdy autobusů.
Někteří nás ovšem nekompromisně předešli svižným tempem.
Provoz byl zde značný.
Podzimní příroda má své kouzlo.
Pravda, viditelnost nebyla ideální. Smrk v oblacích.
Na prvním odpočívadle v půli cesty bylo rušno.
Slídí po kořisti? Nezbláznila jsem se …
… měl to napsané na zádech.
Ale tomuto bych to věřila spíše.
Tak zde jen člověku spadne čelist.
Pán byl opravdu nahoře „naostro“. Tentýž den zvládl výstup 2x. Potkali jsme ho znovu na zpáteční cestě při jeho druhém výstupu za den.
Nahoře už byl sníh. V tomto období to není zde až tak překvapivé.
Ale některé partie trasy byly spíše o bahně.
Běžcům to nevadilo …
… ani čtyřnohým.
Proč bylo někde bahna více, než je na této trase běžné, bylo vidět v horním úseku výstupu.
Opravdu, četa dlaždičů se činila i v neděli. Jak tam dostali ten bagřík…?
Sláva … vrchol je na dosah!
Zmobilizovat rezervy a dotknout se cíle …
Jsme dost vysoko.
Ale některým čtyřnožcům je to zcela zjevně jedno.
Měli své zájmy.
Celá cesta byla zvláštní … i mé chutě na občerstvení.
Opravdu jsem neměla tentokrát na pivo chuť.
Ale musíme se vydat zpět.
Ponurý úsek kolem křížů, věnovaných obětem hory, byl opravdu kritický. Severní strana je zledovatělá. Někteří měli při chůzi opravdu problémy.
I mě přešel smích. Morbidní záběr.
Ale měla jsem snahu zachytit zde čtyřnožce. Takový šel málem s námi. Ještě, že si to panička rozmyslela. Nevzala bych ho ani do auta.
Na zpáteční cestě se vyjasnila i panoramata směrem k Radhošti.
Jsme zpátky v civilizaci.
Telefony zase fungují, tak si vyfotím potůček při cestě.
Ale ani závěr nebyl na čtyřnožce skoupý.
Přítulná fenka Katy čili Kača.
A překvapení u auta.
Pěkný výlet, i pěšky, ale zcela jistě zůstaneme raději věrné tomu kolu. Přece jenom … u toho pohybu se sedí.
