Výlet trochu popletený

Léto svádí k výletům na místa známá, kde je srdci milo. Takovým místem jsou třeba Hukvaldy. Někdy se to ale vyvrbí trochu jinak, než člověk předpokládá. Zvláště, když se příroda chová divně.

Výlet byl naplánován, ale ráno lilo jako z konve. Po více, než hodině čekání, jsme rozhodli, že nejsme z cukru a i když stále prší, vyrazíme. Ale už od začátku nebylo vše, jak má.

Mraky se stále honily.

Neustále jsme byli sledování několika páry očí. Všude samí plzáci.

Jde od holiče nebo zabloudil z Karpat? Popleta.

Slepice vypadala jakoby se sprchovala pod zahradní sprchou.

Na dešti. Taky nějaká popletená.

Aspoň na rybníce bylo něco pro oko.

Hory nevidět, hrad se ztrácel v oparu.

To je tedy den.

Ale nakonec jsme našli něco na spravení nálady.

Bylo to jako na skluzavce. Plody jsem odchytávala sice na asfaltu, ale fungovalo to.

Nakonec i sluníčko vysvitlo.

Ale spíše, než krásy hradu mě zaujalo něco jiného.

Něco mi zde nesedělo. Potkávala jsem šeltičku, ale zdálo se mi, že létá, byla všude dřív. V čem bylo to kouzlo? Bylo jich devět. Nádherně mi je nainstalovali.

Že osm? Jsem nějaká popletená?

Ne, devět.

Ale těch modelek a modelínů se tam našlo více.

Siesta po obědě.

A můj oběd?

„Snad nechceš fotit zbytky na talíři?“ byla jsem tázána.

To nejsou zbytky! Jak jsem byla popletená a hladová, zapomněla jsem, no.

Sláva nazdar výletu. Zmokli jsme, ale došli, kam chtěli. Neomylně.