- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nevím, jestli jsem se někdy již zmínila ve svých psích pojednáních o Moravskoslezském spolku pro ochranu zvířat. Je to dobrovolnické sdružení v Ostravě, proti kterému je aktivita „našeho psího spolku“ kolem útulku slabým odvarem. Dobrovolná práce hrstky pracovníků s odloženými, týranými, nechtěnými, přemnoženými psy i kočkami ve velkém drsném městě a v okolí. Klobouk dolů.
A protože kolega Jan Pražák občas brousí po kočičích útulcích v metropoli, zabrousila jsem na stránky zmíněného spolku a učinila jsem i návštěvu. Proč? Osvětlím později.
A zaujaly mě osudy několika zvířátek v jedné domácnosti, náhradním adoptivním domovu.
Terri – se špatnými zkušenostmi s lidmi, nechtěná, zřejmě vyhozená z auta, zklamaná. Nedůvěřivá. Potřebuje trpělivého majitele. Je zvyklá v bytě.
A protože jsem kočkař, tedy další je kočka – dvouletá, černobílá, moc hodná, ale alergická. Musí jíst hypoalergenní granule a konzervy. Je vhodná pouze do bytu a nejlépe jako jedináček, na psy syčí, kočičí společnost nevyhledává.
A do třetice opět kočka. Černá, ještě vlastně kotě. Desetiměsíční. Vyhozená někde u popelnice. A mám důvodné podezření, že se jedná o reinkarnaci mého Kočicha. Který před 13 měsíci odešel za Duhový most.
Z čeho tak soudím?
Po vypuštění z přepravky a prvním zorientování naprosto přesně věděla, která křesla byla Kočichova oblíbená, kde je jídelní koutek, jak se dostane na kuchyňské okno, že na postel může, až tam ulehnu já, co je pod ubrusem pod stolem v ložnici, k čemu slouží moje pracovní židle. A má prořídlou srst od očí k uším, jako Kočich.
Vyjíždíme domů. Démonický pohled očí, ale v klidu přežila i totálně ucpaný výjezd po hlavní tepně z Ostravy.
Už to bude, zaparkuji vyrazíme do deště.
A co myslíte, že dělá teď? Spí mi na klíně, jako to dělával Kočich, když jsem tvořila a pracovala.
Vítej zpátky, Kočichu! Tedy promiň, Kočino!
Další články autora |