Dostala jsem pozvání: „Přijeď na pivo do Prahy“. Mám to sice asi 350 kilometrů, ale proč ne? Podívat se po čase do metropole. Tedy 10.10. v 10.10 dle jízdního řádu jsem vystoupila na hlavním nádraží.
Měla být v těch číslech symbolika? Možná měla ale nebyla, zázrak se nekonal, vlak měl zpoždění, jako ostatně téhož dopoledne téměř všechny vlaky, včetně vlajkové lodi ČD Pendolina. A to ještě nemrzne.
Tedy mé rodné město má status města, ale ve srovnání v metropolí …? Nicméně při povinné obchůzce známými místy jsem zjistila, že něco mohu uvidět i doma, pravda, v menším.
Všude samá auta, lidi, budovy, horizont za městem nevidíš, ba mnohé podivnosti uzřít můžeš.
Stromy rostou z dlažby?
Vltavská marína? A co je to za nimi?
Dnes už není módní chodit pěšky.
Svět se prostě v …
… obrací.
Ale tak se nemusíte červenat, snad jsem toho tolik neřekla!
Pravda na koně doma narazím spíše v živé podobě, ale i tito jsou ušlechtilí.
Pod ním byla nějaká demonstrace. Do davu raději ne.
Ale nevyhnu se mu, musím, sama jsem to chtěla.
Panička pejska motivovala systematickým podáváním pamlsků. Motivace pro mě? Můj místní průvodce mi nesl moji cestovní tašku, ve které jsem měla banán.
Ale někteří pejskové jsou zvyklí čekat na páníčky.
A pejsek blogerský se dokonce nechal trpělivě zvěčňovat.
Ale jsme v hlavním městě, všechno se odráží, blyští, leskne.
Jako psí kulky. A napadá mě, který pejsek s netopýříma ušima mohl stát modelem. Karinka, bývalá útulkáčka.
Ale i chvilka klidu se sejde.
Ale spíše něž polévající se chlapeček a čůrající kámen, mě zaujal záhonek pažitky.
Exemplář? Tak takový máme doma v každé druhé zahrádce.
Krmení opeřenců je u nás též atrakce, ale labutě sporadicky, převažují kachny.
Aquazorbing jsme na našem koupališti měli zaručeně dříve, než na Vltavě. Ale nevlezla bych ani do jednoho.
Ale funkční mlýnské kolo a zábradlí omotané zámky u nás opravdu nemáme.
Ani taková panoramata.
Tak toto je něco, jako byla socha Lišky Bystroušky na Hukvaldech. Pozor, aby vám ho neukradli! Protože nepořádníci a nenechavci se najdou všude.
Jakube Arbesi, ty se na to ještě musíš dívat!
A nemohu si pomoci - lahodící oku, jazyku i trochu smyslu pro humor.
Stárnu, zapomínám. Nejdřív vyfotit, potom konzumovat! Stárnu, no.
Tak to abych vydržela ten pivní nápor. Ale já jsem takový pařič netradiční. V devět mi padají víčka. A do čtyřech, kdy já jsem opět svěží, už nikdo u pivka sedět nechtěl.
Tak jsem si udělala svěží ranní procházku.
Tulí se k sobě – Ginger a Fred. Kdybych si zatančila, možná mi nebyla taková zima. Už je to na kulicha.
I u nás máme nádraží, ale ne takové krásné.
Nebylo to o konzumaci, ale o setkání, povídání, o poznání tváří, které znám jen z fotky a jejichž názory jsou mi blízké. Fajne to bylo, děcka, jsem ráda, že jsem vás poznala osobně.
