Tak jako vloni, nemá zájem šéf firmy, kde pracuji, 14 dní vytápět kanceláře kvůli poloviční obsadě zaměstnanců. Naplánovala jsem si povinnosti i oddych a tuto skutečnost oznámila Kočichovi.
Původní plány vzaly za své již druhý den, kdy mi s týdenním předstihem dovezli nábytek. Tedy věšákovou skříň do předsíně, abych konečně, po 2,5 letech od nastěhování, zkultivovala vstupní prostor.
Ale řekla jsem si, aspoň to bude už na svátky. Udělala jsem prostor a pustila se ihned do montáže. Předpokládaná doba 180 minut. Musím to mít dřív, než se probudí Kočich po vydatném obědě. Při své slabozrakosti by začal vrážet do bariér, které jsem musela vytvořit odsunutím původních „věcí“ z předsíně. Ještě by ztratil orientaci a nenašel kadibudku.
Po 3,5 hodinách jsem neměla ještě příchytky a vešáčky, ale byla jsem ztrhaná jak borůvka. A to jsem opravdu kmitala. Do toho se probudil Kočich. „Co děláš, už tu byl pořádek! Co to je za chaos?“ Znechuceně prokličkoval mezi nábytkem a zdáli mě pozoroval.
A dost! Sbalila jsem kartony, přesunula odstavené věci tak, aby Kočich nebloudil, vzala jsem odpad k separaci a šla jsem na pivo, byla jsem vysušená, jako treska. Mám dovolenou.
Po návratu jsem se pustila do definitivního ustavení. A jako bonbónek měla být montáž příchytek a věšáčků. Skončilo to vybalením vrtačky, protože předvrtané dírky aby lupou pohledal. Do noci jsem ještě likvidovala zbytky po montáži.
To ovšem následného dne Kočichovi nebránilo v tom, aby, jak je jeho dobrým zvykem, v půl čtvrté ráno zahájil budící proces. Nejdříve hlasitý úvod a přelezení sloužící z jedné strany na druhou, očichání hlavy, jestli mám už otevřené oči. Pak překulení sloužící na záda a ulehnutí na hrudník. Když se mi ho konečně podařilo uklidnit, zazvonil budík v půl páté, který jsem zapomněla na příští dny vypnout. To byl signál, že je potřeba se přesunout za dalších hlasitých projevů k misce. Raději jsem vstala.
Aspoň jsem se dala do definitivního přemístění skříňky a věcí z předsíně do jednoho pokoje místo jiné skříňky, která přišla jinam. V osm ráno jsem měla přesuny téměř hotovy a vypravila jsem se na poštu, kde jsem měla dárek pro sebe.
Trochu mi to zvedlo náladu a hned v předsíni jsem se dala do rozbalování, ať pak zase hned můžu vynést kartony.
Do toho opět přišel Kočich. „Co je to zas za bordel? Ať už je to pryč!“
„Už to bude Kočichu, prosím, posluž si na svém oblíbeném škrábacím koberečku“.
Spokojený Kočich se, po kontrole plochy, odsunul omotat kolem trubek topení na své zimoviště.
Dala jsem se do finálního úklidu a nějakého pečení, ať trochu provoním byt. Pak ještě do garáže pro stromeček, no kmitala jsem zase do večera.
Scénář následného rána byl stejný. Sice jsem vypnula budík, ale Kočich si nedá říct, že mám dovolenou. Je přece úterý, pracovní den, ale přišel až ve čtyři. Vstala jsem před pátou. Stejně ještě budu chystat pochutiny, ale hlavně se chystám dopoledne do místa svého pracoviště. Jednak potřebuji něco vyřídit v bance, což jsem minulý týden nestihla, stavit se pro zapomenuté na pracoviště a taky si ještě obejdu vánoční trh na náměstí ať nasaju trochu vánoční atmosféry a nějaký ten punč, což jsem také ještě nestihla.
Jela jsem tedy autobusem. V bance bylo již otevřeno. Je to banka, kde jsem ještě nikdy nebyla. Vešla jsem dovnitř, přepážky opuštěné, nikde nikdo. Zpoza rohu, zřejmě ze zázemí banky, se ozýval smích a hlasitá zábava, zřejmě někomu přáli k narozeninám, svátku, či jen tak. Zdá se mi to? Já vím, že jsou svátky, ale v provozní době? Stála jsem uprostřed prázdné přepážkové místnosti a bojovala s pokušením překřičet je dotazem: „Haló, je tady někdo?“
Po pár minutách se vyklonil jeden pracovník a řekl : „Aha“.
Aha, klienti otravují. Po dotazu, jestli jsem objednaná, mě stále nikdo nevyzval, ať přednesu své přání. Až tedy po chvíli. Vyřídila jsem, co jsem potřebovala a přestože mi pak cosi nabízela pracovnice banky zadarmo, zde už mě nikdy neuvidí.
Ale aspoň ten punč mi vylepšil náladu. Byl vynikající.
Po návratu domů dokončit přípravy na Štědrý den – salát, stromeček, výzdobu a je tma. Jsem nějaká nevyspaná a unavená. A to mám už čtvrtý den dovolenou! A vím co bude následovat zítra. Ráno opět Kočich po čtvrté hodině zahájí buzení. To je teda dovolená!
