Sváteční den a skvělé počasí lákalo vyjít do přírody. A kam jinam jen tak na rychlo? Ale Štramberk není jen Trúba a štramberské uši, Štramberk je i vápencové okolí.
Pamatuji si, když jsem před dávnými lety jezdila vlakem na průmyslovku, štramberská rodačka občas referovala o vývoji situace, kde se hledalo umístění nového hřiště, místo původního škvárového, které bylo v lomu s ukončenou těžbou vápence na všelijakých navážkách. Na jeho místě mělo vzniknout arboretum – botanická zahrada.
Tenkrát to znělo jako fantasmagorie. Ale světe div se, stalo se. Tedy pohleďte, co zde vše vzniklo.
Labyrint, na jehož kamenitých stěnách našly místo rostlinky.
Uprostřed je jezírko, magické oko.
Jezírka jsou i na jiných místech, nejkrásnější je to na jaře, kdy vzácné rostlinky rozkvétají, vše se zelená. Už jsem zažila, že přes léto byla jezírka vyschlá.
Dále třeba poutní studna-jeskyně o hloubce zatím přes 50 metrů nebo obraz na skále.
Ale i jen tak pokochat oko.
Skály slouží jako cvičné lezecké stěny. Dle vyprávění bývalého kolegy horolezce, který je již na důchodě, zde začínal i on i třeba Leopold Sulovský, první český pokořitel Mt.Everestu.
No, když to nejde, tak to nejde.
Ale ano, jsme ve Štramberku.
Jen se přesuneme o kousek výše. Na Kamenárku.
Kultovní místo, údajně zde odpočívá věčným spánkem nejeden domácí mazlíček.
Tak pohled na protější kopec, ale tam zase příště. Mám toho ještě po ranním venčení s pokusem o běh celkem dost. A lepil se mi jazyk, tedy léčba je jasná.
Život je hořký, bohudík. Ne, nahoru už rozhodně dnes nepolezu.
Ale sluší jí to v podzimním hávu.
Pěší turistika má proti cyklo jízdám jistou výhodu. V tempu snadno přehlédnete některé poklady.
Co kdyby si pozval kamarády?
