Já vám všem něco řeknu, mám toho silvestrovského veselí plné zuby! Kam se člověk podívá, všude samé veselí, někdy až strojené, protože povinné. Proč bych měla něco slavit a juchat, když nemám náladu? Opít se umím i jindy.
A naposled mě vytočila asi před dvěma hodinami kamarádka, která mi zřejmě naivně chtěla popřát, ať se dobře bavím. „Kam odcházíš?“, tázala se. „Proč bych měla někam odcházet, když už dobře 15-20 let nikam nechodím?“, odvětila jsem. „A výjimku neuděláš?“, nedala se odbýt. Odpověď byla stručná: „NE!“.
A proč jako, aby mi bylo ráno špatně? Stačí, když je mi špatně už teď a to jsem nic nepožila! No prostě jsem konečně identifikovala problémy, které mě pronásledují už třetí den. Stavy zimnice a teploty se střídají se stavy klidu. Jen ten žaludek je nějaký divný setrvale. Bude to střevní chřipka, podle jistých dalších příznaků. Kde jsem k tomu přišla, to vážně nevím? To bude tím, že teď musím jezdit hromadnou dopravou.
Stačí že jsem se minulý týden, po vzorném průběhu Štědré večeře, přežrala. Prostě jsem dostala krabici cukroví od spřízněné duše. „Ne, já svoje mám a stačí mi to“, bránila jsem se. „Nediskutuj, aspoň mi s tím pomůžeš!“, zněl příkaz. Tak proč toho tolik pečou?
Po večeři jsem spořádaně usedla k PC a tvořila štědrovečerní článek na blog. A k tomu jsem si dala misku darovaného cukroví. Bylo vynikající, těch misek bylo několik. Nemohla jsem pak usnout, až jsem v půl druhé v noci pojala nouzovou myšlenku, že mi buď pomůže plzeň, nebo … Pomohla.
No, já vím, co mi to vše má signalizovat. „Nemáš splněný svůj úkol letošního roku, tak seď na zadku a čiň se!“. A jak jinak chcete připoutat pacienta, než pevným poutem k místnosti, která se zpravidla nachází hned za vstupními dveřmi?
Ale já tvořím, finišuju, hledám podklady. A občas musím na fejsbůk. To je hrůza, když si odmyslím spoustu Péefek, které doporučují v podstatě to samé – hlavně abych věděla, bez čeho se obejdu a bez čeho ne! Dík, já to vím. Ano, chci být happy celý rok a něco pro to udělám, ale dnes mi dejte všichni pokoj, protože tiše trpím!
A aby toho nebylo málo, s plovoucím žaludkem musíte listovat reklamami na Cukroví pro všechny z Tesco speciál.
Vláčné těsto – slovinská potica – může to být dobré, jsou v tom ořechy, ale jak jsem viděla slovo rum, žaludek začal protestovat.
Pááářížskééé rohlíííčkýýý. Jako v podchodu někde ve velkoměstě. Když si představím tu lepkavou sladkou chuť, ježí se mi chlupy. A to jich po depilaci nemám moc!
Silvestrovské sýrové menu – strčte si někam.
Jindy mám na hlavní stránce FB samé psy, v menšině kočky, v ještě menší lékárenské listy a občas nějaká selfie těch, co se nestydí nastrkovat ksichtíky. No co, i já vypadám dobře.
Ale toto už je moc. To je útok na moji centrální nervovou soustavu. Na moje pudy! Pryč odsud! Už se na hlavní stránku alespoň 3 dny nepodívám, než to přejde!
Ale já už mám svůj úkol splněn, už bych měla přestat trpět! Možná mi pomůže mátový čaj. Vešla jsem do kuchyně a slyším vrčení. Nevím, jestli zespod nebo shora. Vysavač to nebude. Ruční šlehač? Co děláte, sousedé, česnekovou pomazánku? Fuuuj! Až mnou otřáslo a z kuchyně jsem se okamžitě odebrala do jiné místnosti.
Podívám se z okna a někteří zoufalci se už zastřelují na půlnoc. Zvířátka zas budou trpět.
Tak přátelé, neberte to zas tak doslova. Při něčem (sladkém) mě opravdu otřáslo, ale trochu jsem lhala, požívám tekutou více procentní desinfekci ze svých vzácných zásob, od které očekávám, že můj stav bude stabilizovat.
Tak vám přeji veselého Silvestra a ať vám ráno není, jako mně teď. Anebo, ať je, aspoň dáte příští rok pokoj!
A s elánem do nového roku!
