Spokojeně spící malé, asi tříměsíční štěně, fenečka, v teple, u dobrých lidí. Mají psy sny? Třeba se mu něco zdá.
spící nalezenec
Třeba se mu znovu zdá, jak se nad ním v křoví objevila tlama velkého psa, který ho našel. Pohozené v křoví, kousek od branky psího útulku. Odhozené někým přímo z auta, někým, kdo zná chod psího útulku a ví, že v určitou hodinu zde chodí dobrovolníci venčit a mohou ho najít. A taky ví, že blíž k útulku to být nemohlo, protože u branky je kamera. Tedy možná to ví, možná to byla náhoda.
Proč si lidé pořizují psy, když se jich pak zbavují? Takovým způsobem? Někdo může namítnout, taky ho mohl uvázat v lese a bylo by po problému. Někdy na jaře by se našla kostřička. Třeba taky ne.
Nedávno zde kdosi psal, že psi v útulku se mají lépe než staří lidé v nějakém pečovatelském zařízení. Ano svým způsobem mají, pokud ti staří lidé hladověli a žíznili. Ti pejskové mají jednou denně stravu, nedá se ale říci, že by to bylo prémiové krmivo. Mají k dispozici vodu, která jim v zimě zamrzne. Mají kotce, někteří s výběhem, někteří bez. Mají boudu, která má unifikovaný rozměr pro psa zvící kredence. Dovedete si představit, jak si takový „dům“ v zimě dokáže zahřát třeba jorkšírek? Ano, i takoví psi se tam objevují.
Před rokem a půl jsem netušila, že taková zařízení existují. Nebo okrajově jsem to možná vnímala, ale nezajímalo mě to. A pak se staly určité věci a já jsem začala do útulku docházet. Venčit psy, nejdříve psa „oblíbence“ a postupně další, jak přicházeli a odcházeli. A někteří jsou tam, bohužel, stále. Není to útulek, který by byl v hledáčku „populárních“ osobností, které se nějakým dobrým skutkem chtějí zviditelnit. Není to ale na škodu, pokud ti pejsci z toho něco získají, osobnost má kladné body.
Toto zařízení má ale okruh příznivců, dobrovolníků, kteří chodí pejsky venčit, pořádají různé akce na pomoc pejskům, na přilepšení jejich života, dobrovolnice šijí oblečky na zimu pro pejsky, kteří by zimu venku nepřežili a chodí je oblékat, ale hlavně dokáží aktivně hledat nové páníčky, zajišťují v akutních případech dočasnou péči, jsou schopni zajistit a zaplatit i zdravotní zákroky a operace pro psy, kteří to potřebují.
Proč někdo dokáže vnímat psa jako rodinného příslušníka a někdo ho vyhodí z auta, do popelnice, uváže v lese. Přece psi provázeli člověka téměř po celou dobu jeho vývoje. Těžko si dovedete představit věrnějšího a oddanějšího tvora. Jistěže existují výjimky, ale to není podstata problému, ke kterému se vyjadřuji. Tak proč takto? Je to přece živý tvor!
Pes za naše problémy nemůže. Ano může nastat situace, kdy to dál se psím společníkem nejde. Může nastat případ, že se páníček ocitne v nemocnici a nemůže se o psa postarat, může se stát, že páníček umře, může se stát, že se musíte stěhovat a pes, kterého vlastníte, se do bytu nevejde. Možná někteří tuší, že pes „oblíbenec“ býval mým psem. Ano, zaplatila jsem jistou cenu, dodnes mám z toho výčitky svědomí, ale postavila jsem se k tomu čelem a férově. Nemyslete, chytila jsem i nějakou za uši hned v počátku, než jsme s dobrovolníky zjistili, že jsme na stejné vlně.
Ale chodím tam a chodím tam ráda. Když máte smutek na duši, ti pejsci vás ho zbaví. Nefalšovanou radostí z vycházky, z vaší přítomnosti. Než trávit čas s nějakými pokrytci, nebo u televize, či počítače, to si tedy umím s pejsky najít lepší náplň volného času! Nic lepšího pro ně udělat v tu chvíli nemůžete. Planá lítost na papíře je k ničemu. Navíc děláte i něco pro svoji fyzičku.
A dnes tedy pes oblíbenec našel hned v úvodu vycházky tento žíhaný kňučící uzlíček. Ano, široké srdce dalších venčitelů je příčinou, že si spokojeně spí u gauče v obýváku místo ve studené obrovité boudě a čeká na nového páníčka. Smekám před nimi všemi.
Budou Vánoce, možná udělá radost někomu, kdo si živého oddaného tvorečka dokáže vážit a dát mu domov. V tu chvíli, kdy jsem štěňátko v křoví uviděla, řekla jsem psi oblíbenci, šťastnému nálezci: „Vidíš, lidi jsou …“ Však víte co?
