V jednom ze svých posledních článků jsem psala, že je něco ve vzduchu, že se dějí věci, které nejsou normální. Které neodpovídají ani roční době. Ale přes tyto matoucí faktory je nutné dokončit přípravy na sváteční dny do konce.
Letos to opravdu není ono. Už jen tím, že v mé domácnosti schází Kočich, který pevnou rukou, pardon, tlapkou s drápky, vládl mé domácnosti jistě a neomylně. A řídil chod mých kroků před Vánoci.
„Kde jsi s tím kaprem tak dlouho?“ Vyštěkla vždy otázka z kočičích očí jako výstřely z kalašnikova. Kočich byl vždy připraven za dveřmi, když jsem přinesla domů kapra, přestože při mém odchodu pro úlovek spal, že by ho ani salva z děla neprobudila.
„No tak, dej se už do porcování! Ne, tato porce nepřijde do ledničky, ta přijde do mojí misky!“ Těmito příkazy řídil úkony, které jsem prováděla.
Tak tyto příkazy hypnotizujících očí mi letos opravdu chyběly. Nějak jsem si nevěděla rady, kterou porci si nechat na Štědrý večer, Hodobožové ráno a kterou na jindy. Abychom měli dost oba.
Tak jsem se alespoň dnes stavila na hrobečku poreferovat se slzou v oku, jak pokračují přípravy.
„Cukroví napečeno, zabezpečeno. No, já vím, Kočichu, že to tě nikdy nezajímalo. Salát připraven, už jen hrachovku, připravit kapra a je to. Ano, půjdu dopoledne venčit pejsky do útulku, stejně jsi mě vždycky vyháněl, ať si můžeš v klidu zdřímnout.“
Na tom by nebylo nic divného. Divné je to, že své poživačné výlety, též zde prezentované, relax po přípravách v kuchyni, i návštěvu rodiny za účelem popřání pěkných svátků, jsem od 19.prosince zvládla bez výjimky na kole. V prosinci? Já, která tvrdošíjně odmítá jezdit s nudlí u nosu a uzavírá cyklosezónu vždy nejpozději v listopadu? Svět se v …. obrací? Však víte v co! Nakonec i díky tomu, že mé auto stále odpočívá v servisu.
Pominu-li nadšence, kteří vynechávají jízdy snad jen, když čerstvě napadlo půl metru sněhu, není normální silueta kola na „sněhových“ tyčích, které lemují už pár týdnů cyklostezku.
Některé exempláře již leží vytažené na zemi, aby neprovokovaly.
Zase, na druhou stranu, bych při vyjížďce „jen tak“ neuzřela novinky v Hukvaldské oboře. I zde jsou přípravy v plném proudu.
Jen posadit novou Lišku Bystroušku, vše už zde jinak voní novotou. Atrakce je to i bez Lišky.
Nový altán i odpadkový koš. Vše se chystá na velkou slávu.
Čekání si můžete zkrátit hrou.
Ne, není v C dur. Jsou to vzorky různých dřevin. Nejlahodněji mi zněl buk.
Ale tady jsem se i vyděsila. V létě jsem přehlédla v porostu?
Značka „pozor včely“ ve mně evokuje pocit většího nebezpečí, než značka pro „jaderné nebezpečí“.
Pak je uklidňující, že na určitých místech nacházíte stálé obyvatele.
Černá modelka s uhrančivým pohledem.
Četla jsem na FB vysvětlení. „Když vám černá kočka přejde přes cestu, je evidentní, že to zvíře někam jde.“ Ať i vy najdete svoji cestu a svůj cíl ve svátečních dnech.
