Předsevzetí jsou fantasmagorická přání, kde od myšlenky k činům a výsledku je trnitá cesta, mnohdy zalévaná potem úsilí. Mnozí usoudí, že to nestojí za to, pak se předsevzetí přesunou do kategorie – odložená.
Před pěti lety jsem si u příležitosti významného životního jubilea dala předsevzetí, že, co nejblíže listopadovému výročí, každoročně podniknu závěrečnou větší sezónní jízdu na kole v délce aktuálního věku. Po 4 kráte se mi to podařilo.
Letos byla cyklo sezóna velmi trnitá. Díky loňskému úrazu ruky jsem usedla na kolo až pozdě a ruka stále protestovala. Ale nějak jsem sezonu absolvovala. Nebyla bohatá na kilometry, ale spíše na vjemy. Posuďte sami.
Při prvním výjezdu v květnu jsem si připadala jako ta značka.
Po rozhovoru s tímto fešákem, jsem usoudila, že budu raději chodit venčit do útulku.
Ale občas mě to vytáhlo na kolo a to se děly věci!
Připletla jsem se k oslavám 750 let obce Stará Ves nad Ondřejnicí. Strážní byli nekompromisní, ale moc si pochvalovali sukýnky, že jsou vzdušné.
A pak už přijíždělo panstvo.
I s početným fraucimorem.
Za nimi pak poddaní, úroveň povozu zřejmě odpovídala společenskému postavení.
A ostatní museli počkat.
A když přejeli, po nich zbylo …
Cesty jsou někdy nebezpečné, že si netroufáte přiblížit se.
A někdy zas kvůli plachosti zachycených tvorů.
A potkáte osoby či artefakty více než podivné.
Ale tady je to v pořádku. Láska kvete v každém věku.
A tak jsem přemýšlela o svém předsevzetí. A potkala jsem jednou cestou dvě dámy v letech. Tipla bych si přes 70. Předjela jsem je, ale můj náskok nebyl velký a u oblíbené cukrárny mě dojely. Beze slova vešly dovnitř, nakoupily dobroty, balíčky uložily do brašen a svižně pokračovaly dále. První měla sice motorovou výpomoc, ale druhá jí zdatně sekundovala vlastními silami.
Tak tomu říkám aktivní stáří. Proto také vozím na kole brašnu.
Tedy jsem usoudila, že moje cesta je správná. Probírala jsem to se svojí kadeřnicí.
„A to v šedesáti ujedete 60 kilometrů a pak ještě více?“ , tázala se.
„Ne, pak to zlomím a budu každým rokem kilometr ubírat“, pravila jsem.
Sezóna, nesezóna, zadulo ze strnišť, tedy řepovišť, listí kvapem opadá, tak musím nasednout na kolo.
Ale ano, tvrdím, že „musím“ jenom umřít, ale v tomto případě také musím.
Měla jsem dost času za jízdy přemýšlet. A protože předsevzetí jsou od toho, aby se porušovala, rozhodla jsem se, že to zalomím už letos a budu ubírat už od příštího roku. Takže v 80 letech bych měla ujet 30 kilometrů. Vlastním pohonem. To ještě ujde ne?
Takže letos splněno, zasloužila jsem cestou odměnu.
Byl nepříjemný protivítr, proto jsou tam dva. Aby mě neodfouklo.
