Nedávno jsem zahlédla zmínku, nebo snad ukázku nějaké knihy, která pojednávala o tom, že mezi námi žijí upíři a vysávají z nás energii. Citoví upíři.
Jsou to prý lidé, kteří z nás vysávají energii, emoce. Vtrhnou do našeho života a snaží se ho nějakým způsobem ovlivňovat. Nechají nás utápět se v pocitech viny, v pocitech méněcennosti, že nedosahujeme a nesplňujeme očekávání, která jsou po nás vyžadována. Ve většině případů je to pro psychu postiženého destrukční.
Zalovila jsem v paměti, která sahá do doby hnědého uhlí, jak mi bylo vtipně nejednou ze strany mých mladých příbuzných sděleno, hledajíc ve vzpomínkách upíry. Zalistovala jsem životem a dospěla k překvapivému závěru.
Začala jsem vzpomínat na školní a studentská léta. Byla jsem spíše samorost a upíři o mě moc zájem neměli. Byla jsem totiž na první pohled plachá a nekomunikativní, ale už tenkrát jsem měla dobrý pozorovací talent. Ale dávala jsem opisovat a to se na vás vždycky někdo neškodně „nabalí“.
A pak už to byly vztahy v osobní nebo pracovní rovině. Byla jsem takové dobračisko, co má tendenci pomáhat slabším, méně schopným (ne tedy, že bych byla až tak dokonalá), nějak je ochraňovat před zlým světem. Nebo jsem snadno uvěřila, že jejich životy jsou těžce zkoušené nepřízní osudu, že si tedy zaslouží pozornost a pomoc. A tedy jsem byla snadnou kořistí, která ochotně přispěchala na pomoc, když bylo třeba. A ráda.
A byly z toho finanční půjčky, některé nenávratné a dnes již vlastně i promlčené. Byla to spousta emocí, snahy se přizpůsobit a nejvíce, dnes už to dokážu pojmenovat, promrhaného času, který jsem věnovala řešení problémů jiných, které ani možná nebyly problémem, ale poruchou osobnosti, možná tím, že nedokážou usměrnit svoje ego, že si se sebou nevědí rady a nedokážou si to přiznat. A tyto osoby pak vlastně nenápadně řídily moje kroky a moje jednání. Mlčky jsem, ač se mi to mnohdy příčilo, přihlížela tomu, že se upír chová dle svých pravidel – porušuje různé zákazy a příkazy, rozhoduje o tom, co bude teď a nikdy jindy, o tom co chce prioritně on. Co je, dle něho, nejlepší pro mě.
Vzorek? Vzpomínám na jednu návštěvu a u návštěvy se dá předpokládat, že trochu respektuje chod domácnosti, kde byla pozvaná. Při snaze naznačit jakýsi časový harmonogram dalšího programu s ohledem na provoz domácnosti, jsem byla uzemněna větou: „Ne, já jsem zvyklý dělat, co chci a kdy chci.“ A bylo vyřešeno. Jako doma! Tuto osobu charakterizuje i to, že většinou s nikým moc dlouho nevydržel. Nebo to bylo opačně?
Dokud člověk kmital, jak upíří osoba velela, dokud plnil očekávané úkoly a „příkazy“, dokud litoval a foukal bebínka, dokud měl na to energii a vnitřní sílu, bylo vše v pořádku. Ale v momentě, kdy jste začali vybočovat z tohoto modelu, kdy jste se nepatrně vzepřeli, nebo vám došla energie, sami jste potřebovali podržet a mít pocit, že za vámi někdo stojí v dobrém i zlém, nastal obrat. Pak to byly mnohdy výmluvy na čas, peníze, pracovní zaneprázdnění, slova o tom, že si nemáte co dát, slova pronesená v afektu a zvýšeným hlasem. Jakýkoliv důvod, aby se vás upír zbavil. Vy jste se totiž stali též nevědomky upírem. A to je pro ně nežádoucí.
Nemohu říci, že pár těchto upířích setkání bylo pro mě, ve výsledném efektu, destrukčních. Naopak, některé mi pomohly dostat se dál, najít nový směr, životní směr. Aneb – co tě nezabije … Po letech jsem potkala jednu takovou osobu. Možná si naivně myslela, že chci obnovit staré přátelství, ale to už nejde tak lehce. Přátelství si musí člověk zasloužit, přátelství se nerozdává a nenabízí. Nebráním se ničemu, pokud vidím dobrou vůli, ale musí vycházet z druhé strany. Nikdy neříkám: „Nikdy…“, už jsem ledasco zažila a viděla a opravdu nikdy nevíš … I to mě naučili upíři.
Ale víte, co vám řeknu? S některými upíry se dobře žije. Ptala jsem se onehdy svého oblíbeného senzibila, který se sice netrefil do termínu začátku zimy, ale mojí důvěrou v jeho schopnosti to neotřáslo, jak je to s energií u zvířat. Pejsci vetšinou energii dávají a kočky jsou prý zdatné „vysávačky“. Takže mám vlastně doma upíra.
Zde Kočich ve své oblíbené pozici v loži, kdy se chystá nasávat energii. Jen si dej, mám jí dost!
