Podzimní kýč

Podzim maluje. Co dodat. Paleta barev je tak pestrá, že si, při kochání se tou barevností, řeknete: „To je až kýčovité, kdyby to vymyslel člověk!“ Příroda to ale umí mistrovsky.

Kdysi mi jedna sebevědomá cyklistka řekla, že kvůli výjezdu 30 km na kole nestojí za to se ani oblékat. Rozuměj funkčně, cyklisticky. Pokud to beru jen jako hltání kilometrů, zdolávání vrcholů a rovin, dokazování si své výkonnosti, pak asi ano.

Taky jsem to tak jeden čas brala. Dnes se tomu usmívám. Nepotřebuji sobě, ani nikomu, už nic dokazovat, a když to nejde víc, chci si to hlavně užít, vnímat přírodu a zajímavosti kolem. Vím, že endorfiny přináší obojí.

Tedy jezdím o víkendech jen tak kolem a  kochám se. Neskutečným podzimím kýčem. Krásným kýčem.

 

Do cesty se občas něco připlete.

Za sezonu přišel o jeden zub.

 

Mlýnek v Dolním Sklenově, podhradí Hukvald. Pamatuji si, jako malé dítě, že jsme tam jednou šli s rodiči na exkurzi. Nový, tehdy už soukromý, majitel nás tam pustil. Mlýnek tehdy opravoval. Mamka nedaleko něho prožila kus života.

 

 

Jsou v klidu, do Vánoc ještě daleko. A kdyby zmizely dřív? Vodník by vám dal!

 

Areál Na mlýně v Kozlovicích.

 

 

Ale narazíte i na pouťové veselí. V Tiché.

Autíčka s jiskřící anténkou, to byla v mládí moje srdcovka.

Většina atrakcí zela prázdnotou, ale labutě jsou klasika. Měla jsem hlad i chuť na pouťový koláč, ale nechodím loudit, kam nejsem zvaná.

 

Ale moje potrava byla hlavně duševní. Ne, ty kaštany jsem nechroupala, to je talisman.

 

Zvířátka jsem neviděla? To víte, že ano. V oboře byl pěkný rachot. Je přece říjen. 

 

Procházela se po silnici, přišla loudit, když jsem zastavila. Milá kočko, mám jen banán.

Její družky a druhové už mají krásné zimní kožichy.

 

Byla jakýmsi omylem na druhé straně barikády. Hledala, kde nechal tesař díru. Možná šla ale na stop.

 

Toto není čert, ale pes zvící telete, uvnitř asi obědvali, tak se díval jestli něco nezbude.

 

Ale budou dušičky…

… je třeba připravit výzdobu na hroby.

U Kočicha si příroda vyzdobí sama.

 

Ještě se pokochat.

Hlídal si je a počítal. Velmi hlučný.

 

Tak a  hybaj domů, spřádat další plány.  I na kopečky zase někdy dojde!

Autor: Ivana Pavlisková | neděle 25.10.2015 16:12 | karma článku: 18,51 | přečteno: 371x
  • Další články autora

Ivana Pavlisková

Čtyřnozí závodníci

13.1.2019 v 16:53 | Karma: 19,21

Ivana Pavlisková

Typicky vánoční

24.12.2018 v 16:09 | Karma: 23,17

Ivana Pavlisková

Schizofrenie

22.12.2018 v 11:56 | Karma: 19,31

Ivana Pavlisková

Černá je dobrá, nejlepší

25.11.2018 v 19:24 | Karma: 23,50

Ivana Pavlisková

I ty stará zřícenino!

4.11.2018 v 18:27 | Karma: 19,73