Přestože moji známí vědí, že mi nemají posílat emailem „kolovací“ dopisy a někteří proto moji emailovou adresu ani neobrdželi, přesto mi v poště přistál „návod na život“. Nemám tyto zahlcovače pošty ráda, ale zde jsem se trochu pobavila i zamyslela.
Text začínal : „Napsáno devadesátiletou“. Otázkou je, zda uvěřit, že to psala devadesátiletá dáma z Ohia, nebo někdo, kdo se zrovna nudil?
Nicméně je to 45 ponaučení, které prý uštědřil život.
Tedy dovoluji si tvrdit, že i mě už nějakou za ucho uštědřil a otestuji si tedy, zda jsem k životu způsobilá (aspoň částečně, byť jsem proti udanému věku pisatelky ještě mlaďoučká). A zároveň zhodnotit, jestli moje „zásady“ korespondují s doporučeními.
Některá se mi líbí, některá zde schází, některým nerozumím (asi nedokonalý „překlad“). A otázku víry vynechám.
Mám za to, že je zde pár zásad, ať už je psal kdokoliv, které, kdyby ctila většina lidí, asi by na světě bylo lépe.
Ad 3) „Život je příliš krátký na to, abychom marnili čas nenávistí ke komukoliv“. Souhlas, jsou to záporné emoce, které mnohdy vyčerpávají a brání objevovat něco nového, brání dobrým vztahům mezi lidmi.
Ad 5) „Vyplať svoje kreditní karty každý měsíc“. Dobrá zásada. A když nemám, neutrácím. Ani z kreditní karty. Škoda, že se tím neřídí naši „vládcové“!
Ad 7) „Plač s někým. Je to mnohem hojivější, nežli pláč o samotě“. Úlevné a očistné, jen plakat s tou pravou osobou. Zde bych doplnila opak: „Směj se s přítelem – násobí to radost“.
Ad 10) „Když přijde na čokoládu, odpor je marný“. Nemusím ji mít, ale když se náhodou v mé domácnosti objeví … no, však víte.
Ad 11) „Usmiř se s minulostí. Tak ti nebude kazit přítomnost“. Na to navazuje :
Ad 26) „Zarámuj každé tzv. neštěstí těmito slovy: „Bude to mít nějaký význam za pět let?“
Co je neštěstí? Například ztráta milované osoby, osob? Jsem přesvědčená, že odchod blízké osoby není důvodem k rezignaci na život, ale možností, jak dokázat, že jsme životaschopní i bez nich, že jsme dobře připraveni na život a dokázat to, že by „odešlí na věky“ mohli být na nás pyšní, že se v nás nezklamali. A pokud jsou živí a odešli bez důvodu, nebo z důvodu podivných? Pak platí druhá polovina bodu 26.
Ad 13) „Neporovnávej svůj život s jinými. Nemáš představu o tom, čím vším museli projít“. Na druhou stranu … ani oni nevědí, čím jsem si musela projít já.
Ad 18) „Co tě nezabije, to tě posílí“. Není co dodat!
Ad 25) „Nikdo nemůže za tvé štěstí kromě tebe“. Aneb – každý strůjcem svého štěstí. Tu mám od své babičky, co se dožila 92 let.
Ad 28) „Odpusť každému všechno“. Naučila jsem se odpouštět, i to pomáhá vyrovnat se s minulostí, ulevuje to mysli, vyruším negativní myšlenky a hle! V životě zůstanou jen hezké vzpomínky a objeví se nová pozitiva! I když, jak mi bylo občas řečeno, někdy to prý přeháním. No, asi jsem opravdu „stará kráva“.
Ad 29) „Co si o tobě myslí ostatní lidé tě nemusí zajímat“. Zde nesouhlasím. Zvláště od spřízněných dušiček mě jejich názor zajímá. Někdy vás to z oblak srazí zpátky na zem nebo vrátí do nějakých mezí slušnosti. A na druhou stranu. Mělo by mě zajímat, zda já svým chováním nečiním druhým nějaká příkoří. Tedy snažím se nebýt bezohledná. Přijde mi to jako nějaký syndrom „panelákového“ bydlení. Zabouchnu dveře a po nikom mi nic není, nikomu není nic po mně. Ale že můžu obtěžovat třeba hlukem ostatní sousedy? I to je nějak každému jedno. A to, mám dojem, se přeneslo i mezi obyvatele nových rodinných domů a usedlostí, kteří z bytů přešli do svého, ale vlastně nevědí, jak by se měli nebo mohli chovat k druhým. Třeba to, že sousedka má pověšené prádlo na zahradě, tak nerozdělávám čoudící oheň, soused má dokonalý trávník, tak seču už kvůli tomu, ať mu tam nelétá plevel z mé zahrady. A spousta dalších maličkostí. Vždyť spokojený život je i o maličkostech. Vůči sobě i vůči druhým.
Ad 33) „Věřte na zázraky“. Věřím, ale nějak mi to nevychází u těch psů.
Ad 43) „Bez ohledu na to jak se cítíš, vstaň, oblékni se a ukaž se“. Jednou se nedonutíš vůbec! Aspoň se jít projít, podívat se ven. Vzpomínám si na mamku. Nebyla na tom na sklonku života zdravotně dobře, ale každý den se donutila jít na zahradu, podívat se, co kvete, co a jak roste. Prostě utvořila si pravidelný rituál, na který se pak těšila každý den a dávalo jí to sílu zapomenout na bolesti.
Ad 44) „Dávej“. Nebo také – běž a dělej dobré skutky. I když vím, že dobrý skutek je po zásluze potrestán, jsem nepoučitelná.
A dovolím si připojit bod 46), který mě naučil život ve stavařské branži. Nedá se to praktikovat každý den, pokud člověk jezdí autem, ale je to pravidlo účinné.
Takže ad 46) „Radši jednu z rána, než být celý den protivný“. Nakonec potvrzuje to, jedna z moudrých rad dlouhověkých lidí – po ránu štamprli slivovice na vypálení červa.
