… se někdy člověk ohřeje. Tedy nejsem si jistá, jestli počasím, ale na Ondřejské pouti na Hukvaldech se ohřejete zcela určitě. Minimálně svižnou chůzí na výletě do místa určení.
Tedy po vzoru mých rodičů, kteří vždy chodili ráno, aby byli na oběd zpátky doma, jsem vyrazila, po tříleté pauze, za kuropění.
Ne, ne, ještě zpět. Pranostika je jedna věc, ale pohled na teploměr byl výmluvný. Teplo je nutné i přídavné.
A jak říká kolega, radši jednu z rána, než být celý den protivný.
Hlásili ledovku, tak pozor.
Červánky, pěkné, ale bude vichrno. Nakonec – na Saturnina skučí meluzína.
Svatý Ondřej dělá led a Svatý Jiří ho láme. Tak taková zima už dlouho nebyla. Ale jak praví jiná pranostika – když v listopadu dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.
Tak sluníčko krásné, vylez a přitop trochu.
Ale abychom nezapomněli na účel cesty.
Proto jsem šla brzo, aby bylo vidět na stánky. Tady spodní prádlo z tržnic nesmí.
Dominovala keramika a tepelně izolační výrobky – kulichy, ponožky, papuče. To mě zajímá, jsem zimomřivá.
Je libo příšerku? Nebo pavouka?
Nebo něco do domácnosti.
Je čas adventní.
Přestávka, je třeba se posilnit.
Oblíbený, jablečný. Hladem mezi stánky s občerstvením nemůžu.
Občerstvení, co jen hrdlo a chutě ráčí.
U Kalíšku – po kalíšku. To je velmi zrádné, zvláště když potkáte známé, což je jev častý. Tato akce je dost populární.
Tak tomuto neodolám, jedno žihadlo, prosím.
Ne, dala jsem si medovinu, teplou.
Jak praví pranostika - poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok. Tak přátelé, žádnou včelu jsem neviděla, jen žihadlo.
Ale i trocha zábavy.
Pánové měli široký repertoár. Od rocku až po Kluse.
Ale to víte, že i na hrad půjdeme. Ale dnes jen letmo, nahoru šly davy lidí.
Někteří vypadali, jakoby mě viděli rádi. Ale to tak nejen vypadá. I já je.
Na hradě je totiž vždy v tento den mše.
Po hradu zase někdy příště, jen snad nějaká panoramata.
Dnes byla, děcka, krásně vidět Ostrava.
Tak a hybaj dolů, lidí přibývá, provoz houstne.
Zpáteční cesta po úzké okresce byla chvílemi napínavá. Davy lidí, někteří už vrávorali, auta v obou směrech. Pryč odsud.
Tak aspoň první letošní.
Ale asi jsem udělala dobře brzkým načasováním výletu, při návratu už se začalo kabonit.
Fajny vylet. Spokojenost s atmosférou, počasím i kondicí. Ušla jsem obě cesty pěšky, tedy snad už si troufnu i na nějaký kopec.
A to je vše, přátelé.
Vlastně není. Pranostiky, které jsem zmiňovala platí až pro zítřek, tedy 30.11. Ale nevypadá to, že by se počasí nějak razantně změnilo.
Ale málem bych zapomněla na jednu z nejdůležitějších.
„O půlnoci před svatým Ondřejem děvčata vstávala a chodila klepat na kurník, říkajíc přitom: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokotání, nekazte mi, nekazte vdávání.“ Ozval-li se kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá. Ozvala-li se dříve slepice, znamenalo to, že má děvče přijít za rok opět.“
Hezká představa, ale kde dnes chcete sehnat kurník s kohoutem?
