Opět se mi naskytl den, kdy moje přítomnost v práci, čekajíc na podklady k další činnosti, nebyla nezbytná. A nepřítomnost šéfa moje rozhodnutí usnadnila. Přehodím si prostě den volna. A vymyslím výlet.
Našla jsem osobu, která měla též volno, nedalo to ani moc práce s přemlouváním, tudíž parťák je připraven.
Počkala jsem na pracovišti na zkompletování „výpravy“ a vyrazili jsme.
Zastavení první, Starý Jičín. Kontrola trasy.
Kontrola, jestli se od mé fajné šichty před měsícem nic nezměnilo.
Tak zde se nedalo nezastavit.
A už někdo obtěžuje. Zatímco já vyřizuji pracovní záležitosti …
…. zbytek výpravy zmizel. Asi v zeleni.
Po bobulích mi povolila pozornost, odbočila jsem (jakožto vůdkyně a vyzyvatel, jak jsem byla nazvána) a už jsme jeli jinudy. „Nevadí, tady se na cyklošku dostaneme taky a dříve“, odvětila jsem na námitku.
Ale už vím, že jedeme špatně.
Přejezd koridoru u Hustopeč nad Bečvou. Ale musíme se i tady nějak na tu trasu napojit! Intuice byla nerozhodná. Po zpětném průzkumu mapy už vím, že správná byla ta odbočka, ke které jsme se pár metrů nevrátili.
Je to kraj rybníků. Průjezd divokým porostem, bažinatou stezkou. Bodavý hmyz, ztráta spolujezdkyně – zmizela v křoví – má lepší a mobilnější kolo do terénu. Chytila jsem depku a pár bodanců. Ale ano směr je dobrý, jen se odsud vymotat. Najednou se po levici objevila Bečva. Sláva, aspoň že jedeme po proudu.
Objevila se mýtina a zpevněná cesta. A uprostřed cesty ležel pes – velký pes. Obě venčíme velké psy v útulku, ale raději jsme se přibližovaly pěšky. A najednou kolem nás byli psi tři. Naštěstí ti ostatní byli gaučoví a hlídač byl milý. Dobří lidé nám potvrdili správný směr.
Sláva civilizace.
Štěrkovna u nádraží. „Nech to na mě, jedeme dobře“, pravila jsem. Odměnou mi byl skeptický úsměšek. No, no. I mistr tesař se utne!
Už jsme správně.
Přemýšlím nad záběrem, poznámku o účinku žlutých bobulí jsem ignorovala.
A pálím od boku! Tedy od oka!
Ale zde již trochu romantiky. Hustopečské štěrky.
Romantická krajina.
Přejezd Bečvy.
Tyto lavečky mi nedělají dobře.
Malebná vesnička Ústí.
To je úřad! Tady chodí občan jistě s radostí, tady budou srdeční lidé.
Čápi se vrátili.
Blížíme se k cíli.
Ano, Teplice nad Bečvou. Lázeňské město, vzhůru na kolonádu – nábřeží.
Tělo žádá své. Tělo žádá energii. Vynikající, borůvkové. Borůvky byly opravdové. Lehoučké letní jídlo. Já vím, že ten Birell k tomu moc nejde.
Posedíme, odpočineme a jedeme zpět.
Úrodné lány při cestě.
Sláva, jedeme dobře. Hustopeče nad Bečvou – zámek.
Pst, opatrně, ať ho nevyplašíme.
Drát sem, drát tam, já vás na háku mám!
Kontrola – Starý Jičín v záběru, jedeme správným směrem zpět.
Po odpočinku a kávě na mém pracovišti jsme se vydaly na závěrečný úsek cesty.
Pointa povídky – výsledek výletu = 86 kilometrů, krásný den a zjištění, že si s novou cykloparťačkou sedneme. Tož vymyslíme zase něco dalšího.
