Mnozí by si to chtěli zkusit. Bez technických vychytávek to nejde, ale existuje pár lidí, kteří to dokážou. A možná jen málo lidem nic neříká jméno Jiří Raška. Zas tolik olympijských vítězů se lvíčkem na prsou nebylo.
Napadl mě výlet, na místo, kde jsme spolu, milí čtenáři, ještě nebyli. Ale aby to nebylo tak jednoduché, protože ani skokani na lyžích ke svým úspěchům nepřišli zadarmo, vezmeme to přes nějaký kopec.
A kam že to jdeme? Aby to bylo trochu lahodící oku, aby tam bylo něco výkonu, trochu adrenalinu a trochu informací. Půjdeme do Frenštátu pod Radhoštěm přes Velký Javorník.
Využila jsem den volna, protože tento kopec je o víkendu dost oblíbený, takže předpokládám že si i sednu k občerstvení. A zvolila jsem trasu, kterou jsem šla snad jen jednou. Mimo turistickou značku, tam kde chodí skalní. Vlastně málokdy jsem šla nahoru po značce. Mám ale jiný oblíbený chodník.
Ve vlaku topili, jako v krutých mrazech a na azuro to ráno moc nevypadalo.
Ale napadl „sních“, třeba potkáme Voldánovou na saních.
To asi ne, ale člověk je sledován na každém kroku.
Takže vzhůru do hory.
Mohyla přátelům Beskyd.
Než se člověk vyštrachá nahoru, trochu se zapotí.
Hlavu vzhůru, zas tak hrozné to není.
No, raději se dívám pod nohy, ať o něco nezakopnu.
Vrchol, tak rychle nahoru pro panoramata, sluníčko se ukázalo.
A jejda! Rychle dolů! A než jsem slezla, už chumelilo.
V teple u kamen je lépe.
Jedno orosené kvasnicové oroseným objektivem. A potkala jsem zde známého, takže z plánovaného půlhodinového odpočinku byla hned hodina.
Ale aspoň se zase vyklubalo slunko.
Tam už dnes znovu nejdu, někdy příště.
I pejsci byli rádi, že nechumelí.
Tak ještě jeden reklamní pohled.
Slíbila jsem adrenalin. Trochu adrenalinová je vlastně cesta dolů po nejkratší značce. Krátké prudké serpentiny, nemůžu si pomoct, poslední dobou mě to pudí z kopců běhat.
Tak tomu říkám adrenalin pro řidiče. Uvízl.
A lesní zvířátko.
Aspoň veverka.
Ale už se blížíme k cíli.
Lurdská kaple na Horečkách.
Zvonička na Horečkách – strážkyně Beskyd. Z dílny známého architekta z nedalekého města. Ochraňujme Beskydy proti těžařské lobby.
Ale jsme zde.
K95 – v době svého otevření v roce 1973 byl největším s umělou hmotou na světě. Už byl rekonstruován. Zde vyrostli po Jiřím Raškovi další. Jistě znáte jména - Parma, Jež, Dluhoš, Sakala, Janda a další.
A zde roste skokanská drobotina.
Alespoň krátký pohled na Frenštát pod Radhoštěm.
Třeba se tu ještě někdy spolu podíváme.
