Že jste ještě takové spojení s tímto vzácným architektonickým skvostem neslyšeli? Že to je urážka památek v Hanáckých Aténách, památek zapsaných na seznamu UNESCO? Ne, není, je to můj pohled.
Měla jsem tu čest se zúčastnit srazu známých blogerů v Kroměříži. Protože jsem si ve výčtu celebrit připadala svají slabou aktivitou poněkud nepatřičně, s radostí jsem tedy aspoň přispěchala jako taxikář k nádraží vstříc Jitce Štanclové a Jaromíru Šišovi. Že jsme při cestě na nedalekou ubytovnu objeli půl Kroměříže, by tedy ještě mělo doplnit název o … „a jednosměrek“.
Pak se nedivte, že první, co vyprahlému hrdlu přišlo na mysl, památka nepamátka, bylo toto.
A po příjemném posezení u domácích následoval pochod noční Kroměříží s budovatelskou písní na rtu. A protože moje vášeň jsou fotky za kuropění, předpokládala jsem krátký spánek.
Probuzení však bylo přímo brutální. Na střeše nad okny seděl holub. Vrkal, nebo spíše křičel – jdi už, jdi už! No, na zabití.
Nelenila jsem a vyštrachala se na křeslo a do střešního okna.
Ale abychom nezamluvili to kuropění.
Ráda chodím a fotím brzy. Nikdo vám nezaclání, nemusíte čekat, až vám vyklidí prostor před objektivem.
Tož se pokochejte se mnou – uličky, zákoutí, památné budovy, kostely i zámek. Bez lidí, jen tak, potichu, ať nikoho nevzbudíme.
A kde mám ty holuby?
Vidíte ho, jak sedí drze kohoutovi na ocasu?
Neustále mi byli v patách a sledovali, co činím.
A ty poletující tečky nad náměstím?
Ty antiholubí zábrany?
Město holubů.
Ale pojďme dále.
V tomto parčíku jsme posnídali. Za dohledu stálých obyvatel.
To asi není pro holuby.
Vydatně posilněni jsme vyrazili do barevného mumraje.
První kroky skupiny vedly k občerstvovně, už bylo dost teplo.
A pak vzhůru do Květné zahrady. Mnozí přede mnou už prezentovali podrobněji a lépe, tak jen střípky.
V kurzu byly i klobouky.
Jitka na něj byla náležitě pyšná.
Ale já stejně nejraději fotím psy, byť jsem jich moc nepotkala. Do památek nesmí.
Toto byl první obyvatel, kterého jsem potkala nad ránem. Samozřejmě s páníčkem. Věřím, že se tam ještě někdy za kuropění potkáme. I s vrkajícím holubem.
PS:
Všechny fotky jsou opravdu moje. Uznejte, kdo by se mnou bloumal nad ránem?
