Při výletu na hrad Hukvaldy se vždy těším na oboru. Mám k ní asi rodově kladný vztah. Mamka se narodila v podhradí Hukvald a celý život oboru na Hukvaldech milovala. A protože v těchto dnech uplynulo 5 let, ode dne, kdy odešla navždy, beru to i jako tichou vzpomínku.
Na úvod něco dat. Jak jsem uvedla v předchozím „hradním“ článku, byla založena v 16. století i se stádem daňků. Patří k nejstarším u nás. Kolem části obory byla vybudována kamenná zeď, postupem času bylo doplněno i oplocení drátěné, protože daňci se prý začali promenádovat mimo oboru. Ta má v současnosti rozlohu 440 ha. A nejbližší okolí hradu bylo vyhlášeno přírodní památkou.
Naučné tabule uvádějí 140 kusů daňků, 120 kusů muflonů a 25 kusů divokých prasat.
Jsou zde ponechávána torza stromů, které vytvářejí podmínky pro život drobných živočichů.
Sluneční paprsky se sotva proderou hustými korunami stromů.
Cesta dolů asfaltovou komunikací, která je lemovaná prastarými buky, kaštany, lipami s kůrou a kmeny zvrásněnými časem, živly a rukama vandalů, kteří zde musí zanechat svou stopu.
Kolik tvorečků zde má svůj příbytek?
7 památných buků o obvodu větším než 3 metry s mohutným kořenovým systémem, který zajišťuje jejich stabilitu na prudkém svahu.
Postavičky pro reálnou představu o velikosti.
Vypadá jako by utekl z pohádky o Mrazíkovi! Dřevěný bohatýr.
Krokodýl? V dáli stádo daňků.
Daňky v oboře opravdu není těžké uvidět. Zde při nedokolalé optice jsou aspoň k poznání jejich kropenaté prdelky a lopatkovité parohy. Dokonce jsem potkala snad před rokem, dvěma jednoho, který chodí k hospůdce v oboře loudit. Kuchař se vyjádřil, že to je kamarád a kamarádi se nejedí, když se ho někdo dotazoval, jestli skončí v troubě. Nechci se splést, ale tuším mu říkal Karel.
Závěr v lipové aleji.
Stojí za to se tu vracet. Chodím si sem léčit duši.
