To si tak chcete udělat příjemný den, podzimní sluníčko zve do přírody na výlet a na závěr dne si chcete udělat pořádek v poště.
Ráno, příjemně naladěna, že po delší době nemusím o víkendu do práce, že můj článeček o kočko – psech se líbí, že svítí sluníčko, jsem se rozhodla, že po návštěvě psího útulku si zajedu ještě, možná poslední letošní, „pajdu“ na kole. Vše se zdařilo, den jak malovaný.
Ještě přehlédnu 14 dní netknutou hromádku pošty, ať vyřídím resty. A přestože mám na schránce nálepku – nevhazujte reklamu- byla tam! Volební lákadla a sliby. Nepouštím televizi, nechci sledovat snůšku bludů. Neunikla jsem, mám je ve schránce!
V úvodu svého fungování na tomto blogu jsem si dala závazek, že se nebudu vyjadřovat ke kdečemu a už vůbec ne k politické situaci. Ale musím učinit výjimku, protože toto mě otrávilo. Každý slibuje kdeco, ale jediné co mě napadá při čtení těchto slátanin je otázka: „Z čeho a jak?“
Jsem normální průměrný volič, nejsem ekonom, moje termíny nebudou přesné, ale mám trochu selského rozumu. Umím si najít na internetu křivku hrozivě rostoucího státního dluhu. Umím si najít data o výdajích státního rozpočtu a z čeho je „krmen“ státní rozpočet. Z čeho mi dá někdo něco zadarmo, když, hrubým zaokrouhlením, 80% rozpočtu závisí na ostatních daních, což je například DPH nebo spotřební daň – to znamená, jak budu mít drahý benzín, chleba, pivo, bydlení. Logicky – má-li se víc vybrat, musí se zdražit. Nebo musím víc nakupovat. Z čeho, když jsem zaměstnanec a můj příjem závisí na prosperitě firmy? A když nebude firma, nebudu zaměstnanec a nebudu mít z čeho víc nakupovat. A půjdu žádat stát o dávky.
Paradoxní je, že něco přes 10% tvoří příjem daní z příjmu obyvatel, což jsme právě my zaměstnanci. A daně firem nedosahují ani 10%. Proč? Zaměstnávají nás zahraniční firmy, jejich daně nikdy neskončí ve státní kase ale někde, například, v Asii. Také to jsou daně živnostníků, kteří nevolají po ničem jiném, než: „Nechte nás žít a my se o sebe postaráme sami.“ Vím to, komunikuji s lidmi, co se živí poctivě vlastníma rukama. A dle vyjádření jistého politika jsou to paraziti? Zvýšíme jim daně a odvody! A oni to vzdávají, půjdou tedy žádat o dávky stát.
Jak zařídit, aby všichni politici, kteří stále něco slibují a jsou stále v parlamentu, kde se dobře usadili již po studiu, okusili, jaké to je, být normálním zaměstnancem? Nebo ti noví, kteří se tam chystají? Běžte, dámy a pánové, aspoň na týden pracovat do nemocnic, do první linie, mezi arogantní pacienty, mezi beznadějné případy, mezi dementní stařečky, mezi pokálené a agresivní opilce, kteří jako „pacienti“ končí zadarmo v nemocnicích a ne na záchytkách nebo v base! Běžte na montážní linky, provádět monotónní a ubíjející práci, do továren zahraničních investorů, které velebíte! Běžte pomoci zedníkovi – živnostníkovi, který pokud si nesežene práci na zimu uvnitř, může pracovat, když je dobrý rok, od března do listopadu. Na pálícím slunku i za podzimních plískanic. Běžte jako tělesně postižení podstoupit ponižující řízení u různých „komisí“. A spoustu dalších, nejmenovaných profesí a činností. Možná by si začali vážit takovýchto voličů, cítili by k nim zodpovědnost a možná by začali používat selský rozum a nebudou se ohánět makroekonomikou.
K čemu je mi snůška různých osobností, kteří zasednou jako zvolení představitelé do lavic parlamentu, když ctí především jakési stranické zájmy a ne dobro voliče občana, díky kterému tam sedí? A nemají v podstatě žádnou zodpovědnost? Chci parlament, kde se volení zástupci dokáží domluvit, ne že proti sobě kují pikle! Kteří dokáží vymyslet něco lepšího, než je například „transparentní“ zákon o zadávání veřejných zakázek? Že, nadneseně, firma, která vznikla včera se může, bez jakékoliv historie, dnes ucházet o stamilionovou zakázku? Pro stát? A jediné kritérium je cena? Když si jdu koupit za svoje peníze domácí spotřebič, nebo třeba auto, cena je podstatným ale není jediným kritériem. A stát si takto dovolí hazardovat i s mými daněmi?
Nemám patent na rozum, nejsem ekonom, jsem jen volič a zaměstnanec, který nemusí být perspektivně zaměstnancem. Nedávám nikomu návod, koho nebo jestli vůbec volit. To si každý musí rozhodnout sám. Nejsou všichni stejní, věřím, že jsou mezi nimi takoví, co mají morální vlastnosti lidské, nejen profesní, tedy slušnost, zodpovědnost a neúplatnost. A možná jsem naivní. Je to jen můj názor. Ale trochu se mě to týká.
To jen tak, jen mi to otrávilo příjemný den. Jen mám pocit, že s námi voliči nikdo nechce hrát poctivou hru. Tak příště zas něco optimistického.
