Odpoledne nejedu. Oznámila mi jednoho rána spolujezdkyně v autě cestou do práce, když jsem ladila odpolední odjezd. A protože horké dny k tomu přímo vybízejí, mám za to, že je to vhodné téma.
Tato věta není jen doménou mužů. Jen upřesním, že je to opravdu dáma v letech a takovéto pivní dýchánky si s kolegyněmi z práce dopřávají zhruba 1x za 2-3 měsíce. Většina si dá pivo, někdo víno, někdo jen kávu.
Ale o to nejde. Jde o to, že povel: „Jdeme na pivo“ má význam společenský. Tedy jdou třeba probrat, kam kdo pojede na dovolenou, kdo už byl, zopakují se humorné historky z práce, probere se život, myšlenky, utuží se vztahy.
Tedy společenský … aspoň pro mě a lidi mé krevní, pardon, pivní skupiny, to tak je. Proč se nad tím pozastavuji? Byla jsem nejednou svědkem toho, že do restaurace vešly dvě slečny, daly si pivo, vytáhly mobily a půl hodiny spolu nepromluvily, zírajíc do displejů. Nebo i dvojice, kde by člověk předpokládal, že si budou spíše šuškat sladké nesmysly. Ale možná si je psali přes sociální sítě. To mohou sedět doma, každý jinde.
Nemám pochopitelně na mysli to, že někdo odchází na pivo dnes a denně, kde si dá svoji dávku, podívá se v televizi na nějaký sportovní přenos nebo zírá na hudební kanál a zase odvrávorá domů.
Mám sama, se svojí nejlepší kamarádkou, se kterou nebýváme osobně tak často, zavedený zvyk, že 1x za měsíc jdeme též na pivo do dobré hospůdky na Hukvaldech. Tedy v tomto případě si dáme něco dobrého a birell a kávu, protože jsme obě autem. Ale opět opakuji, o konzumaci nejde, jde o osobní kontakt, prostě pokecat. Telefonem si můžeme říct cokoliv, ale není to ono. Probere se život, co se událo za poslední měsíc, zasmějeme se i vážně zaposloucháme. Těším se vždy na tento „cyklus“ jako na něco osvěžujícího.
Není to o drbech. Mám za to, že pro tyto účely slouží jiné příležitosti. To jdete do obchodu a vidíte na chodníku dvě stojící dámy, zabrané do hovoru a přiřadí se k nim ještě třetí. Jdete za půl hodiny zpět a ony tam stojí ještě. Tomu já říkám sběr informací, dat ve velkém. A tyto dámy (tedy ve většině případů) vlastní pro tyto účely dokonalý software, který pečlivě zatřídí jednotlivé informace do škatulek a následně je exportuje v případě potřeby na pravé místo, tedy ke správným uším.
Jsem toho názoru, že na pivo by se mělo chodit za účelem kontaktu a komunikace s lidmi. A pobavit se. Pánové někdy rádi vzpomínají, na zážitky z vojny, dámy občas probírají vaření, výživu, relax. A i zde je to samozřejmě o informacích. Například, když jdu na pivo se spolupracujícím kolegou, nasávám kromě piva i zednické fígly. Třeba ze sousedky jsem posledně mámila informace o psíkovi v domácnosti. Jak dlouho vydrží bez venčení, jak ho převáží na kole a podobně. Byla to jen taková myšlenka, ale myšlenky si potřebujete v klidu utřídit a zformulovat, případně prokonzultovat. A kde jinde, než na klidném místě, kde vás nikdo nehoní, neruší, nemusíte hlídat, jestli vás něco nepřejede, nebo do vás někdo nevrazí. Utřídit a zformulovat myšlenky, nestydět se je říct nahlas.
Ale jsou lidé, kteří tento kontakt nevyhledávají, nedělá jim asi dobře. A jsou i takoví, kteří potřebují jen mluvit o svých úspěších, nebo jen o práci. Tak s takovými na pivo nechodím. Každý podle svého gusta.
Že to s tou osobní komunikaci mezi lidmi není úplně v pořádku není asi jen můj názor. Svědčí o tom nápis v jedné zahrádce, kde jsem po letech minulý týden zavítala. „Wi-fi nemáme. Zkuste se bavit spolu!“ Co dodat?
Ale nevyžaduji nutně společnost, někdy si zajdu jen tak na jedno, dvě na žízeň a uklidnění myšlenek po venčení v útulku. Posledně jsem při tom trochu, po štířím způsobu, provokovala, když jsem zavolala kamarádovi domů do vzdáleného města a barvitě mu popsala, kde sedím, co piju a jak mi to chutná. Ale za měsíc si dáme spolu.
Není to špatná míra, jen jsem prostě nevydržela.
