Před rokem a půl jsem se stěhovala. Závěrečné dny už probíhaly ve stylu, kam to ještě vejde složit - nacpat, nikoliv kam to pak uložím.
Moje stěhování vyplynulo z životní nutnosti opustit (prodat) rodnou nemovitost se zahradou. Pro představu - dům měl 9 plnohodnotně obytných místností a kuchyň se spoustou dalších komůrek, úložných prostor, půdy, sklepa a zahradu 4000m2 s dalšími hospodářskými objekty.
Ne, nejsem za vodou. Tak velkou nemovitost je dnes velmi obtížné prodat. Pokud tedy prodat chcete. A navíc, já musela.
Šla jsem do bytu. A protože jsem se stěhovala poprvé v životě, vyhledala jsem si moudré návody, jak se snadno a efektivně přestěhovat. První, co vás zarazí, že v ilustračních fotografiích u těchto článků se vyskytují dokonalé krabicové sestavy. Žádné krabice s nápisy od dodavatelů papírnického zboží, přes toaletní potřeby, dodávek ošacovacích prostředků a zdravotnického materiálu, jako se podařilo shromáždit mně. Krásné čisté krabice, které je radost popisovat a kde svůj popisek najdete vždy. Ale podle toho, že se u těchto krásných krabic vyskytovali krásní mladí lidé, dedukuji, že to je případ, kdy se stěhujete z podnájmu do podnájmu, třeba za prací a z těch krabic možná něco ani nevybalujete. A hlavně asi toho ti lidé nemají hodně.
V žádném z těchto návodů jsem nenašla moc poznámek ohledně nábytku a úložných prostor. Fakt je, že ani já ho moc nestěhovala, prostě by mi do 3+1 nevešel. Takže jen vybavení kanceláře a ojedinělé kusy.
Ale i tak, těch věcí! Z domu – oblečení, nádobí, pomůcky pro údržbu domácnosti, knihy, zmíněnou kancelář s archivem, z venkovních hospodářských prostor nějaké nářadí, něco pro auto, něco bylo škoda vyhodit, u něčeho se nedokážete rozhodnout, a tak dále …. A to jsem nestěhovala žádné porcelánové servisy a sklo - od štamprlat až po obří číše a vázy. Ty zůstaly na místě. Bylo to krabic a krabic. Párkrát mě potkal při této činnosti jeden a tentýž soused a ptal se, kam to všechno dávám, jestli mi to ještě do bytu vejde? Tedy to „nerozhodnuté“ šlo buď do garáže nebo do sklepa, který má rozměr 1m2. Nad tím se musím lehce pousmát. Ale jsou tací, co mají i dva, znám i případ se třemi!
Pro lepší využitelnost sklípku jsem převezla z domu část původních rozebraných regálů. Jenže, jak byly v původním prostoru různě spojené, měly úplně jinou stabilitu. Za 14 dní jsem zjistila, že jsem vybrala špatně. Jeden regál se mi zbortil. Takže část šla do krabic pod něj, část tak různě, no, však víte. V garáži to bylo v bledě modrém, postupem času některé věci přenášíte, některé přibývají, některé přemisťujete stylem, co kdyby…, některé nestíháte nějak zařadit, přibyla druhá sada kol k autu. A „speciální“ věci pro venčení pejsků, včetně oblečení. A pak jednou přijdete do garáže a auto je zavaleno vším možným, co popadalo ze skříně a co při pádu přibralo ještě další věci ze stěn.
A dost! Chce to systém, regálový systém! A jak jsem řekla, tak jsem udělala. Koupila jsem tři krásné regálky z katalogu firmy, která je specialistou na skladové hospodářství. Předcházela tomu příprava, kdy jsem se zbavila další várky nepotřebného oblečení (nadměrného), které jsem převážela do bytu z neznámého důvodu. Provedla jsem separaci různých krabic a věcí, které si jen tak někde ležely.
Dva regálky se mi podařilo ve sklepě smontovat a umístit a smysluplně zaplnit. Původní vystěhovat a zlikvidovat. Chodila mě tam kontrolovat sousedka, která podezřívala někoho, že zapomněl zhasnout. A ve finále prošla další, která se s manželem přistěhovala zhruba ve stejné době, jako já. Tak jsme si povykládaly, jak se tyto věci odkládají, protože nemusí být přece všechno „hned“. Ale jednou to udělat musíte – ten systém a separaci, protože se utopíte ve „věcech“. K čemu je mi 50, 100, 200 a více zavařovacích sklenic, když nemám zahrádku, ani nikoho kdo by ty zavařeniny jedl? I to jsem v těchto pidisklepech viděla. Tedy ne že bych neměla ráda dobrou domácí marmeládu!
A třetí regál šel do garáže, kde už nemusím mít obavu, že mi něco spadne na hlavu. Tak teď mohu, s čistým svědomím, konečně provést komplexní kolaudaci všech prostor.
Takže moje rada pro stěhování. Nevěřte moudrým návodům, začněte minimálně přemýšlet o stěhování alespoň 2 měsíce dopředu (měsíc z příruček nestačí). Víte, jak dlouho trvá nabalit jednu krabici třeba nádobím, tím spíše, když ho ještě používáte? Udělejte si seznam, co ano a co ne, co se vyřadí hned. Pokud někdo přijde a něco se mu líbí, ať si to vezme, vám to ulehčí, jemu třeba udělá radost. Ale rozdávejte s rozmyslem, pak něco automaticky hledáte, protože by to tady přece mělo někde být a ono je to bůhví kde. A v prvé řadě musíte mít jasno, kde co uložíte, pak najednou zjistíte, že i těch knih jste převezli nějak moc. Ale nemám byt přeplněn, všechno se někam uložilo, či dodatečně vyseparovalo.
Takže mám teoretickou i praktickou přípravu na další, tentokrát, dokonalé stěhování. Ne, nezbláznila jsem se, přece do domova důchodců!
