Co se ksichtíš?

Neúprosně se blíží zahájení Pražákovic soutěže Psí oči, kde jsem, díky pochopení Lindy a jejího dvounožce, přihlásila „své“ útulkáčky. Ale aby hlasování nebylo ovlivněno hrou na city, dovolím si je představit i jako veselé kopy.

Na vycházkách jsou to normální veselí a někdy svéhlaví pejsci, kteří se od jejich šťastnějších kolegů, kteří mají domov, nijak neliší. Protože focení za běžného provozu není úplně jednoduché, uvedu zde i pejsky, kteří již našli svůj domov.

Pejsci umí zcela nezdvořile vypláznout jazyk na kohokoliv …

… umí se také srdečně a zářivě zasmát …

… občas vyrobí nějaký ten ksichtík …

… dokážou provést důkladné umytí čumáku po jídle …

… na dobré trávení se i napasou na louce …

… mají se rádi a neváhají se pusinkovat.

A když si některého vezmete domů …

… dokážou si to náležitě vychutnat.