Nevím, jak se dá obrázkem projevit radost. Mistři objektivu to možná umí, já mohu jen nabídnout oku čtenáře cestu k mé radosti. Vydřené a zasloužené.
Dala jsem si slib, že v jistý významný den, tak jak jsem si udělala svoji tradici už pár let zpátky, dojdu na Hukvaldy pěšky. Někdo se diví? Vždyť je to i s obchůzkou kolem hradu jen nějakých 10 kilometrů. Ale ten závazek jsem si dala před dvěma měsíci, kdy jsem téměř nemohla chodit.
Sliby se mají plnit. Kratší pokusy už byly úspěšné, ale tak „daleko“?
Tedy jsem vyrazila na ostrý test dnešního svěžího rána, s kulichem na hlavě, tradiční cestou. Jinovatka na polích pomalu roztávala, z polí stoupal opar.
Ale Hájovský rybník ještě nezamrzl.
Podzim stále ještě zbytkem barev maluje barevné kýče.
Ale toto není opar, to je regulérní smog. V dolinkách byla zima a na kopečcích krásně teplo.
Novinka při cestě, už jsem si toho všimla nedávno, když jsem jela kolem. U korýtek. Moc pěkné neodolala jsem.
Co jsou ty trubky? Taková „zvonkohra“, vypadá sice jako z lešenářských trubek, ale je naladěná do C dur. Opravdu. Zaťukala jsem si „skákal pes přes oves…“. Chodila jsem 7 let na klavír, tedy aspoň toto ještě zvládnu.
Ale Hukvaldy se blíží! Povolený doping v místní pekárně.
Posledně mě kdosi plísnil, že propaguji bavorské vdolky. Takže toto je pravý lopaťak. Jablečný, miluji jablko se skořicí v jakékoliv podobě.
Vzhůru ke hradu! I když je dnes zavřeno.
A kousek cesty mě doprovázel Body. Mám ráda černé psy.
Nepoštěstilo se jako vloni. Ale já už svoji odměnu mám. Že jsem tu došla. Tak aspoň kolem hradeb.
Dál už raději ne, jsem přece jenom rekonvalescent. Až se to dozví moje fyzioterapeutka, kde se škrábu, bude mě plísnit.
Ale dnes jsem měla štěstí na jiná setkání. I to beru jako odměnu.
Všechny pány daňky jsem zaujala. Asi se jim líbila moje růžová bunda. Pro neznalé. Narazit na stádo daňků v oboře není taková vzácnost. Oni jen považují turisty za otravné zevlouny.
Miluji listopad.
I opuštěný kámen je atrakce. Tak doufejme, že ho dobře umělec naskenoval a Liška bude zpátky co nejdříve.
Schůdky přes hradby zvou k návštěvě hospůdky, kde sedával Mistr Leoš Janáček. Leoši promiň, mám schůzku U Námořníka.
Ten Birell tentokrát nebyl můj. Mám to za odměnu a pro radost. Že jsem došla až sem.
