Nový Jičín – město klobouků, město historie i současnosti. Na jaře jsem při exkurzi do barevných Smetanových sadů slíbila pokračování další procházkou.
Při cestě z mého pracoviště v Novém Jičíně jsem došla na náměstí, což je na hranici mých současných možností chůze. S povděkem jsem usedla na lavičku, rozhlédla se a uvědomila si své opomenutí. Sliby se mají plnit. „Ale já mám foťák v kabelce, uvědomila jsem si. Tož pojďme na to!“ Nenosím ho běžně, prostě souhra náhod.
Tedy novojičínské náměstí je unikátní, je jedním z mála v ČR, které je pravidelně čtvercové a navíc ze všech 4 stran lemované podloubím měšťanských domů.
Tedy začněme u Radnice s věžičkou, vlevo od ní Laudonův dům s návštěvním centrem a expozicí výroby klobouků.
Na věžičce je 2 roky nová, programovatelná, zvonkohra, která zní v pravidelných intervalech přes den.
Morový sloup a kostel – chrám Nanebevzetí Panny Marie.
Zvláštní renesanční dům s lodžiemi – Stará pošta.
Romantické podloubí.
Zvláštností je osvětlení zabudované do dlažby. Celé náměstí, dláždění a podloubí, bylo před pár lety výrazně rekonstruováno nemalým penízem.
Ale nějak jsem si nikdy neuvědomila, že zde dominuje voda.
Ale ta největší atrakce, zvláště pro děti v létě? 9 vodotrysků – Fontána času.
Úplně mě hra vody a světel pohltila, až jsem se musela napomenout, že spěchám zpátky do práce. Musela jsem vypadat jako japonský turista s foťákem přilepeným v ruce.
A co ty klobouky? Ty zase někdy příště.
