Znovu, asi po měsíci se vracím na horní tok Ostravice s fajnou společností a s myšlenkou, že dojedeme možná až úplně nakonec. Tedy téměř, alespoň shlédnout potůček jménem Bílá Ostravice, kolem kterého vede cesta z Bílé na Horní Bečvu.
Druhý pramen Ostravice – Černá Ostravice, se stáčí na opačnou stranu. Tak tam někdy příště.
Vyrážíme za svěžího svátečního rána. Svatováclavského rána. Příroda se, po pár nevlídných dnech, probudila do krásného dne. Opar se zvedá z lesů, babí léto ještě nechce prohrát svou bitvu s podzimem.
Já vím, že ta značka k té pavoučí kráse neladí, ale z jiného úhlu by pavučiny nevynikly, ale je vidět, že pavoukům je to jedno.
Ale znovu jsme u Ostravice ve Frýdlantu nad Ostravicí a pokračujeme proti proudu. Dnes to bylo jinýma očima, voda krásně jiskřila.
Ale to již jsme na hrázi přehrady Šance, která byla dokončena v roce 1970 na soutoku říček Ostravice a Řečice. Hloubkou 62,5 metrů nepatří v ČR k úplným drobečkům.
Moc ukázkových pohledů se z hráze pořídit nedá, protože v cestě stojí toto …
Ale pobavit se můžete. Jeden z trojice mladých cyklistů nám zhotovil hromadné foto a spolujezdkyně jim slíbila, že za to budou v blogu. No, musím to tedy splnit.
Pozadí ovšem není příliš malebné, probíhá zde oprava mostu. Stojí zde kilometrová fronta na střídavý přejezd místa. Řidiči nejezděte na Bílou a na Slovensko tudy. Budete dlouho čekat!
I z toho důvodu jsme vzdaly objezd přehrady Šance a průzkum Bílé Ostravice.
Cesta zpět proběhla malebnou krajinou pod Lysou horou.
Jenže tento krásný výlet měl právě své kdyby. Po dojezdu domů jsem měla telefonát, kdy jsem se dozvěděla, že jedné z účastnic výletu ukradli kolo. Před supermarketem Tesco v Kopřivnici. Takže ani nedojela z výletu domů.
Zůstal jí jen přecvaknutý zámek. A dojem z pěkného dne je fuč. To by vás …
