B7 je název extrémního závodu přes sedm beskydských vrcholů, které přesahují 1000 metrů n.m., z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm. Nejdelší trasa má 95km, nejkratší 82,4km. Limit ke zdolání je 30 hodin. Letos ve dnech 4.-6.září.
Tedy, ne že bych měla ambice se osobně zúčastnit. S úsměvem a upřímně, umřela bych cestou. Ale nezpůsobilé pohybu svážejí z trasy. Tak by mě snad neohlodali vlci.
Dvakrát jsem se na kole, v době konání závodu, připletla do trasy a měla jsem možnost pozorovat odhodlání a výkony běžců. Tak mě napadlo letos v červnu, zkusit některé vrcholy na kole.
A protože s ohledem na můj styl jízdy a typ kola preferuji kultivovanější trasy, padl výběr na Velký Javorník, Pustevny – Radhošť a Lysou Horu. Některé z vrcholů, jako například Smrk, nemusím ani pěšky, tam bych se s kolem rozhodně neštrachala.
Takže začněme Velkým Javorníkem, který je posledním vrcholem - osmým. Zde totiž mnozí končí, byť má „pouhých“ 918 metrů a do cíle je, co by kamenem dohodil. Speciálně moje bývalá fyzioterapeutka, toho času na mateřské, by mohla vyprávět.
Na Velkém Javorníku jsem byla nesčíslněkrát pěšky. Je to nejbližší vrchol Beskyd a je to takový bleskový výlet na otočku (na pivo) na dopoledne. Ale na kole ještě ne. Slyšela jsem hrůzné zkazky o obtížnosti, ale překážky jsou od toho, aby se zdolávaly. A byla jsem v dobré kondici po cyklodovolené.
Tam je cíl.
Stoupat se začíná romanticky z obce Veřovice. Kolem několika občerstvoven, kolem hájenky, do Padolí.
Miniaturní nádrž na Jičínce, dosti zarostlá od doby, kdy jsem zde šla naposledy pěšky.
Paní v růžovém měla elektropohon – to je nefér.
Tak potud to ještě šlo. Cesta se začíná zvedat.
Ještě pořád jsem byla schopna fotit za jízdy, trochu nakřivo. Ale měla jsem chvíli společnost v mladém cyklistovi, tak to lépe uběhlo.
Rukou roztřesenou, poslední zastávka.
Potůčky vyschly, i mé hrdlo. Tady už jde do tuhého i pěšky.
Ale svým tempem vystoupám k cíli.
Turistická chata Pohorské Jednoty Radhošt. Je zde stále plno. Do fronty se ani nezařazuji. Pán vpravo vypadal, jako by se o něho pokoušel infarkt. O mě skoro taky.
Můj prehistorický stroj, podle toho, na čem jezdili ti, které jsem potkávala, si odpočine a já pozdravím mladíka, který jel se mnou a vyrobím panoramata.
Uprostřed Lysá hora, asi v půlce B7. Vlevo dole Frenštát pod Radhoštěm, cíl na dohled.
Fešný turista, záhy na mě začal vrčet. Vlezla jsem mu do bubliny.
Ale ještě úplně na vrchol.
Rozhledna, teprve dva roky stará.
Ale zpět dolů. Kousek jsem sešla pěšky, víte, s mými špalíčkovými brzdami se sešupů trochu bojím.
Po pravdě, výhoda tohoto kopce je, že utrpení je intenzivní, ale poměrně krátké. Pocity běžců, když se ocitnou na Malém Javorníku a před nimi je závěrečné stoupání? Nekonečné?
Nicméně, po tomto výletu u mě došlo k odchodu energie, fyzičky a po drobném úrazu nemohu téměř chodit. Ale na kole to zkouším, to nebolí, po pár kilometrech a znovu hledám kondici, jako na jaře.
A protože test kondice po úvodu sezony je výjezd z Ráztoky na Pustevny, který už jsem letos jednou absolvovala, rozhodla jsem se, že otestuji kondici znovu a zkusím přidat i ten Radhošť. Sliby se mají plnit.
Takže týden před letošní B7 jsem vyjela – směr Frenštát pod Radhoštěm, Ráztoka.
Hotel Ráztoka.
Lanové centrum Tarzánie.
Jedno z největších, ne-li dokonce největší, u nás. Zde speciální trasa pro děti.
Ale vzhůru.
Tak zde jsem mohla rovně na lanovku, ale šipka je neúprosná.
Cesta známá a rozhodně příjemnější, než na Javorník, ale trochu delší.
V půli musím z kola. Svaly protestují.
Povinné protažení a pár cviků. Sedící turista měl ze mě legraci, tak mě aspoň vyfotil.
Ale vidina občerstvení mě táhla dále.
K naštvání. První upozornění, že jsem cestu uspěchala.
Tak zde už je to správně, ale …
… mělo mě varovat, že nemají jiný než makový a hoch, co mi koláč donesl, tvrdil, že je čerstvý. Někdy možná byl. Tento byl z lednice a ležel u klobásek. Chutnal česnekově. Letěl do koše. Tomuto stánku se příště vyhnu obloukem, protože totéž se mi stalo už v červnu, ale zapomněla jsem na to. Druhé upozornění!
Tak aspoň něco pro pokochání oka.
Pohled do dáli …
… když si představím, že bych měla nasednout na kolo a vyškrábat se na kopec nad Cyrilku, abych pak pohladila boha Radegasta a vyfotila kolo u kapličky na Radhošti?
To si ji radši vyfotím z dálky. Dvě varování mi stačila.
Takže Radhošť odolal, byť o kousek. Ale tady se brzo vrátím a ve formě!
Moje předsevzetí zdolat tři vrcholy do termínu letošní B7 vzalo za své. Tedy zatím.
Ale nerada mluvím do větru.
Lysá horo, jsi na řadě. Letos už to asi nezvládnu, ale brzy tě na kole pokořím! Sliby se mají plnit.
A všem účastníkům letošní B7 přeji, aby dobře mazali, aby vyšlo počasí a hlavně pevnou vůli.
