Už asi dva týdny mi v hlavě zní Nohavicova Pravda a Lež (pro zájemce dostupná na webu nohavica.cz), ta písnička mě fascinuje a její slova mi utkvěla. V poslední době se zdá, jako by podobně přemýšlel i Vladimir Putin.
"Kdopak tu rozpozná, která je Lež, která Pravda,
až budou obě vě donaha vysvlečený..."
Stejně jako Lež se tu úspěšně vydává za Pravdu, tak i sto padesát miliónů obyvatel největšího státu na světě je dennodenně krmeno výmysly z úst Vladimira Putina a jeho vlády. Jeho interpretace nedávných událostí se veze v duchu protizápadní propagandy. Rusko odmítá přiznat, že podporuje ukrajinské separatisty, přestože to je, obzvlášť po sestřelení letu MH17, nad slunce jasné. Na základě techniky dovezené z Ruska, komunikace s ruskými spojenci i ze sociálních sítí od separatistů samotných. Putin tvrdí, že tragédie byla ve skutečnosti nepovedený útok na jeho osobu, když se vracel z návštěvy Brazílie. Fakt, že ukrajinská stíhačka by nemohla doletět do dostatečné výšky, se vyřešil po ruském způsobu: kamufláží informací z Wikipedie, to vše doplněné neustálou masáží ruskými médii. Takhle se totiž bojuje v moderní informační době. Jak píše deník The Economist, cílem není nutně přesvědčit, ale celý případ ještě více zamotat a zpochybnit.
"A Pravda znavená usnula jen co si sedla
ze sna se culila naivka důvěřivá..."
Belgický ministr zahraničí Mark Eyskens pronesl už v roce 1991 slavnou větu, že Evropa je „ekonomický obr a politický trpaslík“ a současná situace ukazuje, že od té doby jsme se moc neposunuli. Pokud dřív Evropa politickou sílu a zodpovědnost mít nemohla, teď se zdá, že ji mít nechce - alespoň co se Ukrajinského konfliktu týče. Najít společnou řeč v podobně vypjatých situacích je náročné i v rámci jednoho státu, natož pak v rámci osmadvacítky zemí různé historie, kultury a politických i obchodních priorit. Je ale potřeba, aby se někdo chopil kormidla a začal jednat. Zatímco se totiž Evropané váhavě domlouvají, co jsou ochotni obětovat, v Rusku se přepisuje historie (40 největších ruských lží o Ukrajině: http://www.examiner.com/list/russia-s-top-40-lies-about-ukraine). My Češi bychom měli být k situaci, kdy fakta jsou ve službách vlády a z fotografií mizí nepohodlné pravdy obzvlášť obezřetní už vzhledem k vlastní historii.
"Jistě, že ve světě nakonec zvítězí Pravda,
ale až dokáže to, co dokáže Lež..."
Nepotrpím si na vulgarismy, ale vybavuje se mi replika z Ženicha na útěku, kdy protagonista žádá hrdinku o ruku se slovy "vyser se nebo vstaň" – něco ve smyslu udělej to nebo to, ale už se rozhodni. Ve vztahu k Rusku by Evropská unie tuhle radu potřebovala jako sůl. Na jedné straně verbálně odsuzuje ruskou agresi na východní Ukrajině, a obzvlášť pak katastrofu se sestřeleným letadlem, ke které to vedlo. Na druhé straně nechce přijít o cenné obchodní styky. Německo i Itálie tak dále vyváží do Ruska jako o závod a Francie zemi vesele zásobuje vrtulníkovou výsadkovou lodí. Sobotka jako obvykle drží krok, protože spálit pomyslné obchodní mosty s Ruskem by bylo "neprozřetelné" a takový krok od něj přece "nikdo neočekává" (novinky.cz).
„K ránu až zjistila Pravda, co všechno jí schází
před zrcadlem se pak notně podivila...“
Výsledek? EU mlží, o něco víc se mračí a zavádí mdlá opatření, která nemají v podstatě žádný efekt. Přitom potenciál na to ovlivnit ruskou ekonomiku EU má – obchod Ruska s EU má asi desetinásobnou hodnotu než s USA. To na druhé straně znamená, že tvrdé sankce po vzoru USA by poškodily i členské státy (i když – chytře vymyšlené – do podstatně menší míry než Rusko). Je tak na Evropě, aby se rozhodla, co vlastně chce. Rusko a Evropa se nemůžou o Ukrajinu přetahovat věčně, a pokud EU nedokáže reagovat na zesilující se ruskou agresi s větší rozhodností a jednotností, můžeme se za chvíli divit, kde jsme se to ocitli.
