Zatím asi nejpřínosnější přednáška celé konference (čistě z mého pohledu) zazněla dnes z úst Ondřeje Benáčka. Energický, pozitivně naladěný a trochu cynický Senior Associate ve společnosti Innova Capital absolvoval studia práv a ekonomie v Praze a Švédsku. Po domluvě s Martinem Gregorem, ředitelem IES se rozhodl poradit studentům ekonomie, jak uspět v oblasti M&A, tedy fúzích a akvizicích.
Zde se, raději dopředu a alibisticky, potencionálnímu čtenáři-lingvistovi omlouvám, za podivný koktejl angličtiny a češtiny. Je to nicméně v zájmu zachování autenticity přednášky.
Proč zrovna M&A? Je to sexy obor!
„Myslím, že fúze a akvizice jsou sexy. A to z několika důvodů. Předně,“ jak tvrdí lehce ironicky Benáček, „můžete pracovat s špičkami ve svém oboru. Dále se jedná o dobře placenou práci. Jako další z důvodů uvádí typ práce – ta totiž rozhodně není stereotypní. „To bylo hlavní pro mne. V M&A nebudete dělat dva stejné dealy; dokonce ani stejnou věc v rámci jednoho dealu.“ Navíc je to oblast, ve které je velký přetlak. To znamená, že nahoru se dostanou jen ti nejchytřejší. „A když jsou kolem vás chytří lidé, budete chytří.“
A proč v tomto oboru pracuje tolik lidí když transakcí zas není tolik? Každý potřebuje armády právníků a konzultantů – a ti se postupně nabalují. Nutně budete spolupracovat s bankami (ty nakonec poskytují financování), a i ony potřebují poradce a právníky.“ „To množství existuje v důsledku asymetrie informací. I když jim zaplatíte dva, tři miliony euro, ve srovnání s chybou, které byste se jinak mohli dopustit, to je ‚negligible.‘“ Benáček zdůraznil, že jako CFO nebo CEO nemůžete mít specifickou zkušenost např. s právem, nebo mezinárodními daněmi. je tedy nutné opatřit si vysoce specializovaného odborníka. „A to ideálně toho nejlepšího.
Quo bonum?
„Co je pro vás tedy dobré?“ pokládá Benáček řečnickou otázku. „Měli byste vědět, co chcete dělat. Mne vedla šťastná náhoda. Ale pohádky v době finanční krize už moc dobře nefungují.“ Každá firma má jistá specifika. Benáček se rozhodl možná uplatnění rozdělit do matice 2x2, podle toho, zda pracujete s vlastním kapitálem a na vlastní riziko (principal investors, private companies, eventuelně private equity), s vlastním kapitálem, avšak na cizí riziko (banky), za cizí peníze, ale na vlastní riziko (listed companies, eventuelně private equity), či s cizím kapitálem a na cizí riziko (konzultanti). Poslední kategorie, jak se domnívá Benáček, čelí vždy stejnému problému, kterým je neexistující odpovědnost. Jediným vlastnictvím poradců je notebook a pěkné sako, ale, podle jeho vlastních slov, „konzultanti jsou v clashi [tedy určitém rozporu, konfliktu zájmů].“ I zařazení private equity je sporné. „Točí se tu sice reálné peníze, ale těmi, kdo je nerealizovali. Každopádně tu ale jde o vlastní rizika. Špatný deal pocítíte na vlastní kůži.“
Pyramida života a smrti
Benáček dále představil kariérní růst v typické investiční bance a poradenské firmě – ilustroval je pomocí dvou „pyramids of life and death.“ Asi osm pozic, od analytika až po Manager Directora (u investiční banky) či Partnera (consulting). Do této struktury ho prý kdysi zasvětila šéfová v práci. „Řekla: Fish and analysts have no voice.“ Na nejnižších třech úrovních (tedy např. právě na pozici analytika) jste pouze pracovní nástroj, potřebujete píli. „Ti o něco výš pak umí efektivně řídit dealy a organizovat. A ti nahoře, paradoxně, vůbec nepracují. Mají jiné schopnosti, jako např. tu komunikační. Takový Partner je kombinace kecala a sv. Jana Zlatoústého.“
Tři stupně – od Consultingu k Private Equity
Podle Benáčka existují v kariérním růstu tři hlavní úrovně. A to je Consulting, Investiční bankovnictví a Private Equity. „Nejčastější je začít v poradenství. Tam vás standardizují – budete nosit tmavé obleky a světlé košile, aplikovat určitou metodologii.
Odtud pak můžete postoupit do investiční banky. Někdo vás ale musí doporučit. Sem lidi nepotřebují. Sem se jim lidi cpou. Je ale možné dostat se do investiční banky přímo. Zkrátíte si kariéru o tři roky a splatíte o patnáct let dřív hypotéku. Musíte mít ale excelentní akademický report. Zklamu vás, nestačí nic v Čechách – musíte mít LSE [London School of Economics], něco z Ivy League, Cambridge nebo Oxford. O francouzských školách toho moc nevím. Víte, já radši pivo než víno.“ Dalším nutným předpokladem je alespoň tříletá zkušenost v předchozí práci. Do místních investičních bank je možné dostat se i jako intern. „To je ta nejlepší kariéra, které teď můžete dosáhnout.“
Nejvýše v Benáčkově hierarchii je, ne příliš překvapivě, oblast private equity. Abyste se dostali sem, je nutná 3-5 letá práce v consultingu nebo investičním bankovnictví a excelentní track rekord. „Musíte být nejlepší. Druhý nejlepší už není, jak bych tak řekl, good enough.“ Pavel Streblov, účastník pondělní panelové debaty na IES a očividně dlouholetý Benáčkův přítel, z publika souhlasně pokyvuje. „Byl jsem na výběrovém řízení do Goldman Sachs. Tři tisíce lidí z LSE tu umírají, aby sehnali jedno z 15 míst. Jinak není šance se tam dostat, pokud tedy nejste dcera nebo syn jednoho z dobrých klientů,“ dodává Streblov.
Global či local?
Mnoho studentů se rozhoduje, zda pracovat v místní společnosti, nebo naopak „go global.“ Benáček zmiňuje nejdůležitější faktory, které by měl zájemce zvážit. Co se týče globálních firem, musíte počítat s prací v jedné malé buňce z mnoha dalších, umístěné v jednom z mnoha pater budovy. „Budete-li dobří, dostanete se čtyři metry od okna. Jste takové malé kolečko ve velkých hodinkách. S osobním životem nepočítejte, odcházet s práce budete kolem 11 (máte-li štěstí), nad deskou budete i obědvat – čínské nudle. Ale zaplatí vám. Třeba 600m byt na Manhattanu. Za to si koupíte jednu pražskou čtvrť. Pracujete navíc, a to bez nadsázky, s těmi nejchytřejšími lidmi na světě.“
Místní firmy mají oproti tomu jiné výhody. „Nemáte sice tolik poradců, ale zase si toho více odpracujete sami a máte o hodně blíž k dealům – rychle získáte know how, protože děláte celý deal, nebo aspoň jeho velkou část.“ Netočí se tu tak velké peníze jako v těch globálních korporacích.
